Blanka zve na posezení s: Mr. Acker Bilkem (1. část)

Byl Angličan, klarinetista a svérázná osobnost. Jmenoval se vlastně Bernard Stanley Bilk. Od dětství mu však říkali Acker, což znamená v nářečí Somersetu v Anglii, kde vyrůstal, totéž, co kámoš, parťák.

Vedle typické, pruhované vesty, štramáckého kloboučku a kozí bradky, ho nejvíc proslavil klarinet. Neopakovatelný a nadčasový. Kdo by to řekl? Obyčejný štěbenec z každé tancovačky. A co všechno lze, když se na něj umí opravdu dobře zahrát.

Pokud nemáte čas, náladu a třeba i sklenku dobrého pití, snad abyste si tyto melodie nechali na později. Je totiž nejlepší, vnímat je naplno. Zavřít oči, zabořit se do fotelu, zhasnout a ponořit vnímání hluboko. Do tónů a někdy i do sebe.

Je skoro nemožné vybrat cokoliv, protože všechno je dobré. Pokusila jsem se mé oblíbené kousky seskupit podle charakteristiky, i tak je ale budu muset rozdělit aspoň do dvou článků. Tak se tedy dejme do první poloviny.

Mezi nejslavnější melodie patří:

Stranger on the shore – znám ji asi tak od r. 1969 a vlastně mě k Mr. Ackerovi přivedla. Pustil mi jí z LP desky tatínek a asi mě zprvu zaujalo, že mi ji přehrál on, který tolik horoval pro klasiku. Po celá ta léta na mě působí, jako pohlazení zaječí pacičkou.

Když se přidá Jean, připadám si hýčkaná, jako kočička na polštářku.

Aria – mám ji skoro nejraději. Myslím, že je dobré zde zpytovat vlastní nitro. Vlastně k tomu přímo vybízí. Všimněte si obrovského rozsahu tónů a pomalé, naléhavé gradace tématu.

She – úžasná melodie a krásně předneseno. To platí neméně i pro One moment in time. Mimochodem – báječně se na ni tančí. Můžete jakkoliv, ale asi nejlepší by byl waltz.

Evergreeny:

Limelight – vzpomínáte? Českou verzi – „Světla ramp“  – měla v repertoáru Helena Vondráčková. 

Fly me to the Moon  – známější z oscarového filmu Snidaně u Tiffanyho režiséra Blake Edwardse, pod názvem Moon river na ni tančila Audrey Hepburnová. Autor melodie Henry Mancini.

What a wonderful world  – a s tím ruku v ruce Nights in white satin – kouzelné melodie, báječné činely.

Alley cat  – úplně  vidím naší jako uhel černou Stázinku, jak si to nevzrušeně vykračuje na hřebenu střechy prohnat toho bělomoura od vedle. Slyšíte až ten skoro rolničkový klavír? I to je kumšt.

Zvláštní kombinace nástrojů:

Send in the clowns – úchvatná dvojice – klarinet a harfa!

Cocktails for two   – skvělá kombinace klavíru a klarinetu – jako stvořené pro meditaci s diskrétním barmanem na pláži.

Jak lze zahrát klasiku soudobě:

Johann Pachelbel – Canon. Od 17. století se hraje neustále, na nejrůznější nástroje, v různých aranžmá a tolikrát, je to jakýsi prubířský kámen muzikantů.

A stejně tak tato Aranjuez – krásná hudba i krásné video. Inspirací byl Aranjuezský koncert od španělského komponisty Joaquína Rodriga. Velmi citlivě zde zapojil i lidské hlasy.

Stanley Meyer - Cavatina na téma od Deer Hunter v úpravě Acker Bilka – velmi hraná skladba autora, který je klasikem v tvorbě filmové hudby.

Tak si myslím, že na příjemný, sametově neuspěchaný rozjezd roku 2019, by to zatím stačilo. Příště si dáme podivuhodnou cestu kolem světa s trochou jazzu, blues a s rytmy. Samozřejmě pod klarinetem nezapomenutelného Mr. Ackera. 

Poznámka:

Detaily o něm a jeho životě lze otevřít zde. Zájemci o ukázku z Aranjuezského koncertu Joaquína Rodriga si mohou poslechnout Adagio v klasické verzi. Ti, kteří obdivují klasické zpracování Pachelbelova Canonu in D-major, ho mohou vychutnat s Berlínskými filharmoniky pod taktovkou Herberta von Karajana  zde.

Obrázky v článku lze kliknutím zvětšit – informace, pokud není pod snímkem uvedeno jinak, získány z volně přístupných, veřejných zdrojů (CC0 Creative commons) na internetu (viz URL adresy v odkazech).