Kdyby se nejednalo o žánr country, tak bych o Mirkovi Hoffmannovi s chutí tvrdila, že je renesanční člověk. Všichni si ho vybavíme, jako nezapomenutelnou tvář skupiny Zelenáči, později skupiny Noví Zelenáči s Mirkem Hoffmannem.
Nejenže byl skvělý sólista, také texty si k písničkám skládal většinou podle svého, volným způsobem a zcela tak, jak na něho zapůsobil originál. Snad proto jsou plné příběhů, pocitů a občas i srandy. Spolupracoval s mnohými legendami country stylu u nás. A také pro ně psal texty. Např. Věra Martinová by mohla povídat. Měl dar píseň podat jednoduše, prostě, když to bylo třeba i důrazně. Způsobem zpěvu dokázal vytvořit podmanivou náladu. Typickým příkladem je zdánlivě jednoduchá Žlutá kytka – (Seasons of my heart – George Jones). Mnoho se neví, že v mládí studoval houslovou hru u pana profesora Ondříčka a posléze i soukromě zpěv. Je to rozhodně znát. Detaily o jeho začátcích můžete vidět zde. Inspirovaly ho melodie klasické americké country a na ty stavěl celou českou verzi té, které písně. Ne všechny bylo snadné zpívat.
Úplně jiný styl má Poslední hrana, (Hank Williams), kde dociluje v závěru skvěle efekt přeskakování hlasu, tím se může chlubit jen zpěvák s dokonale zvládnutou technikou zpěvu. Mezi podobně působivé songy patří i Divnej smích, ( Whooley), kde ho stejně efektně „doprovází“ smích Tomáše Linky. Zcela jiný, melancholický nádech má od Johnny Cashe převzatá Balada o Ira Hayesovi, s přímo velkolepým nástupem.
Taky mám ráda jeho „silniční“ songy jako např. Šest dní na silnici – (Six days on the road – Earl Green a Carl Montgomery) nebo Historie téhle káry, (Freight train blues – Jimmy Dean a Jeffrey Lynne).
Mysticky působí Dívka s vlasem medovým – (Ballad of forty dollars – Tom T. Hall) – byla na albu Silnice, řeky, tratě a stezky v r. 1976 prvním pokusem v žánru se stopou tajemna. Později se k tématu vrátil na albu Písně starých kovbojů (1990) ve snímku Splacenej dluh, který je celý jeho autorský. Zde zpívá kapelník skupiny Zelenáči Milan Krbec..
Mnoho lidí neví, že napsal knihu Totem boha srandy, kde popisuje barvitě, jak to v šoubyznysu chodí. A sranda se objevuje v těch nejlepších písničkách, co s ním známe často. Tak třeba slavná Hej Joe – (Hey, Joe! – Boudleaux Bryant), Proklatej vůz – (Three wheels on my wagon – traditional), Jó to byl den – (All over again – Johnny Cash) – zde už vystupuje se svou skupinou Noví Zelenáči s Mirkem Hoffmannem.
Mezi unikáty patří nepochybně, od sametové revoluce téměř nevysílaná, U Vltavy, u řeky. Napsal ji celou, hudbu i text, hned druhý den po masakru na Národní třídě. Zvláštní, jak rychle zmizela…
Tohle krásné povídání si ale přeci jen dovolím uzavřít klasickými písněmi a tradicionály, ve kterých je asi nejvíc doma a svůj.
Jižní vítr – (South wind – Johnny Cash). Úžasný rytmus staccata celou píseň.
Oranžový expres – (Orange Blossom Special – Ervin Thomas Rouse). Pidi saxík a brilantní foukací harmonika Tomáše Linky jsou ozdobou téhle klasiky.
A slunce pálí jen – (One dying and a burying – Roger Miller). Písnička jak stvořená pro letošní vyprahlé léto.
Bílej sníh – (North to Alaska – Michael Mike Phillips). Byl to také soundtrack filmu Na sever Aljašky s výborným Johnny Hortonem.
Co se bude dít – (I´ll be your baby tonight – Bob Dylan).
Zátoka - (Lonesome, lonesome – traditional, text český Mirko Čermák). U táboráků bývá na rozloučenou.
U všech ukázek je český text, až na poslední Zátoku, jeho dílo. Stále skvělé a lidem českým, trampským, milované.
Obrázky v článku CC0 (Creative commons) lze kliknutím zvětšit - informace získány z volně přístupných, veřejných zdrojů na internetu (viz URL adresy v odkazech). Ke snímkům, na kterých je Mirek Hoffmann, dal laskavý souhlas pan Milan Krbec, vlastník ateliéru Fotogaba a kapelník skupiny Zelenáči.
