Man in black – muž v černém s nimbem desperáta. Stal se legendou americké country už za svého života. Vypadal přesně tak, jak zpíval Drsně jako hrubě osekaný špalek, s nekonečným citem pro zvuk.
Věděl přesně kdy a jak použít tóny, a kdy je účinnější mluvené slovo. Neměl snadný život, problémy musel řešit s alkoholem i drogami, měl ale také velké zastání ve své druhé manželce June Carter, která s ním zpívala až do konce jejich dnů, přežil ji totiž jen asi o tři měsíce. Byla mu vždy oporou a vokálně víc než rovnocennou partnerkou. Za svého života získal všechny pocty a uznání, které si jen může zpěvák v žánru country hudby přát. Bylo jich opravdu mnoho, to si konečně můžete osvěžit zde. Měl vždycky pochopení pro lidské poklesky, známé jsou jeho koncerty ve věznicích a i černou barvu, ve které vždy vystupoval, zvolil jako výraz úcty k těm na dně.
Žil neustále na cestách, natočil množství alb, působil občas i jako herec a v dabingu, hodně se angažoval ve prospěch lidí na okraji společnosti, a tak není divu, že jeho organismus nevydržel. Odešel ve svých 71 letech a do konce života nahrával. Některé písně vyšly až posmrtně a opět sklízely světové ceny a uznání. Byl to velký člověk s chybami, ale vřelým srdcem, pevnou vůlí zvednout se vždy, když osud člověka srazí do bahna, a rozdávat úžasnou hudbu každému, kdo chce a umí naslouchat. Posuďte sami:
Hey porter – je to píseň se kterou vlastně prorazil do velkých nahrávacích studií, symbolizovala návrat na americký Jih, zde nalezl inspiraci pro píseň In them old cotton fields back home. U nás ji na přelomu 60. a 70. let skvěle nahráli Rangers – skoro lépe, než originál. Zde rozhodně ve sboru zní víc jako gospel. Je věrným obrazem plantáží, na kterých i on za mlada pracoval.
The man on the hill a My grandfather´s clock – obě z alba Songs of our soil z r.1959.
Orange Blossom Special – pod tímto názvem mu v r. 1965 vyšlo album – LP deska. Bylo mu třiatřicet a začínala jeho nejlepší léta. V české verzi se s ní pod názvem Oranžový expres skvěle vyrovnali Greenhorns s Mirkem Hoffmannem. Včetně nesnadného sóla na foukací harmoniku (Tomáš Linka).
Ghost riders in the sky – klasický tajuplný, děsivý thriller. U nás ho mělo v repertoáru mnoho zpěváků i skupin, nejprve Taxmeni, Rudolf Cortéz, Waldemar Matuška, nakonec trochu netradičně Wabi Daněk, ale za nejvíce blízké stylu country považuji nahrávku skupiny Pacifik – Ďáblovo stádo.
Jackson – fantastická atmosféra v živé nahrávce z věznice v San Quentin (stát California nedaleko San Franciska), spolu se svou ženou June Carter. Byl to jejich první, veleúspěšný, společný hit.
Folsom prison blues – totéž živé vysílání, tak případné z hlediska místa, kde se odehrává a o kterém se zpívá (prison = vězení). V české verzi se zaskvěl Michal Tučný, ještě s Greenhorny. Jsou tu moc krásná banja.
A boy named Sue – je to jeden z nejhezčích příběhů (tady je překlad) a měli bychom si všichni občas zvyknout na „jiný úhel pohledu“ až budeme prskat nad tím, co nás trápí. I tato píseň byla prvně přednesena na živém koncertě pro vězně.
Frankie & Johnny – z alba At Folsom Prison (1968).
Ballad of Ira Hayes – vždycky se snažil pomáhat indiánům v rezervacích a vyprávět jejich příběhy. Jako ten o indiánu Ira Hayesovi, hrdinovi padlému na Iwodžimě koncem 2.WW.
Myslím, že tuhle mám nejraději - As long as the grass shall grow – zač stojí sliby politiků? Tehdy tam v USA – a dnes tady v ČR?
Sixteen tons – šestnáct tun na duši, po uši dluzích. O tom volně přeloženo zpívá už od r. 1987, tolik se toho zas nezměnilo…
Daddy sang bass – takhle jsme si zvykli vídat ho, celého v černém, a zpívat tím svým úžasným témbrem.
If I were a carpenter – nezapomenutelný duet se svou June Carter. U nás ji skvěle prezentoval Petr Spálený na konci 60. let se skupinou Apollobeat Jana Spáleného.
Solitary man – je to ústřední melodie stejnojmenného alba, ovšem mnohem pozdějšího – z r. 2000. Je zajímavé sledovat jak se mu hlas mění. Nikoliv však styl zpěvu.
The big battle – tato byla složena jako protest song pod dojmy výsledků 1WW, na videu ji však doprovází dokumenty vojáků z výsadku v Afganistánu z r. 2011. To jsme se za celých sto let ani trochu nepoučili?
Hurt – jeho poslední povzdech nad životem na konci cesty. Krátce na to zemřel. Bylo to v Nashville, stát Tenesee 12. září 2003.
God's gonna cut you down – americký tradicionál s mnoha verzemi nahrávek. Tato je z Cashova posmrtně vydaného alba American V.: A hundred highways z r. 2006.
Myslím, že na další takový hlas budeme teď čekat hodně dlouho.
Obrázky v článku lze kliknutím zvětšit – informace, pokud není pod snímkem uvedeno jinak, získány z volně přístupných, veřejných zdrojů (CC0 Creative commons) na internetu (viz URL adresy v odkazech).
