Jarek je mimořádný. Naprosto. Texty jsou básně, hudba je dokonale doplňuje a ještě si jí umí sám hrát. A dobře. Berte toto jen jako první díl – trochu rozmarně vánoční.
Má tak široký tématický i stylový rozptyl, že mi jeden blog na něj nestačí. Jako všichni velcí umělci, dovede vzbudit bezmezné nadšení i bezbřehou kritiku. Píše písničky hravé, dravé, taneční, svádivé, přemýšlivé i rozmarné, něžné i drsné, protestní, satirické, hospodské i katedrální. Srdce se chvěje i bojí a rozum se pohybuje v relaci velké srandy i tragédie. Život tryská ze všeho, na co sáhne. A tak vraťme se k tématu a jdeme na to. Začneme, jak jinak, slavnou zimní.
Ladovská zima – asi byste mě zastřelili, kdybych nezačala právě touto páteřní předvánoční pastorelou.
U nás na severu– „kartinka“ z Ostravska, jen ten mamut je tam trochu s nadsázkou.
Grónská písnička – přidejte se taky, refrén je tu dvakrát, tak jako každý pořádný má být. Když to zpívám našim vnoučatům, sklízím málem ovace.
Hlídač krav – tohle přidejte, když už Vám to tak jde. Pam pampa dam pampa dada – to umí přece každý.
Zatanči – tohle jedna z těch prvních – jak let čmeláka - trochu cikánská a taky trochu erotická. Neodolatelná kombinace.
Kapr – k Vánocům neodmyslitelně patří, tedy ho nemohu vynechat. Zvlášť toho, co žere meruňky.
Haleluja – takový svatý název – a už to tu máme zase. Už zase kádrujeme a odsuzujeme bez soudu. Opravdu nesmrtelné téma.
Hvězda – předvánoční, posmutnělé vzpomínání, na to krásné, co bylo a co se tak pokazilo. "Boží trest pro tebe, kdo pyšnou rukou saháš na nebe!“.
Za takovou písní je přímo nutné přidat Kometu. Ta nás unáší do krásných, dávných časů, kdy byl čas přemýšlet, toulat se a cítit syrový život. O tom je také píseň Potulní kejklíři – a nespoutaně volná Já viděl divoké koně.
Karel Kryl byl pro Jarka léta velkým vzorem, a tak píseň Vánoční je na památku té nadšené doby návratů, doby, kdy mohli hrát ještě spolu.
To jste mi neřekli – takové tragické, Mikulášské rozjímání na konci – něčeho. Doufejme, že strašný konec je zároveň lepší začátek nového života. A k ní patří také jedna z prvních nesmrtelných – Možná, že se mýlím.
Na rozloučenou unikát. Zde s Jarkem zpívají všichni tak, že patří do vzpomínek před svatým časem vánočním – Danse Macabre.
Krásný Štědrý večer a ať si jej můžeme všichni, jako jeho publikum, s Jarkem ještě mnohokrát zopakovat. (Pokračování příště ...)
Poznámka:
Pojem „Danse Macabre“ – Tanec Smrti – má dlouhou historii a více významů. Inspirací Jarkovi mohla být také velmi slavná, stejnojmenná symfonická báseň Camilla Saint Saënse.
Obrázky v článku lze kliknutím zvětšit – informace, pokud není pod snímkem uvedeno jinak, získány z volně přístupných, veřejných zdrojů (CC0 Creative commons) na internetu (viz URL adresy v odkazech).
