"To měli ale udělat už před 60ti rokama"

Prohlásil diskutér v aktuálním článku pana Matějky, který se snaží nastínit "řešení" konfliktu mezi Izralem a Palestinou. Podívejme se tedy, co se před šedesáti "rokama" v této oblasti dělo. Nechme hovořit jen suchá fakta.

Mimořádné zasedání Valného shromáždění OSN počalo na jaře 1947 jednat o budoucnosti Palestiny. V listopadu 1947 Valné shromáždění OSN hlasovalo o rozdělení Palestiny na dva státy. Na podkladu rezoluce č. 181 byla historická Palestina potřebnou většinou hlasů rozdělena na židovský stát s rozlohou 56,5 procent palestinského území. Arabskému státu zůstal zbytek, tedy necelých 43 procent. Podle rezoluce OSN mělo v židovském státě žít celkem 995 000 obyvatel. Z toho 498 000 Židů a 497 000 Arabů. V arabském státě mělo žít 725 000 Arabů a 10 000 Židů.

Situace se však vyvíjela jinak, než po listopadu 1947 OSN předpokládala. Znepřátelené tábory v Palestině se začaly vyzbrojovat. Na jedné straně byli Židé. Ti byli velmi dobře vycvičeni, vyzbrojeni a podporováni velmocemi a bohatými sionistickými organizacemi. Arabové byli proti tomu velmi špatně vycvičení, slabě vyzbrojení a chudí. Situaci nepřidali Britové, když se oproti původnímu plánu rozhodli ukončit přítomnost svých jednotek v oblasti k 15. květnu 1948.

Židé využili této situace a soustředili se na důkladné "vyčištění" Palestiny od arabských obyvatel. Napjatou situaci měl řešit Folke Bernadotte, člen švédské královské rodiny v roli zprostředkovatele OSN mezi Židy a Araby. Ten byl však Jehušou Kohenem, podporovaným židovskou organizací Stern a premiérem Ben Gurionem zavražděn.

Od listopadu 1947 do dubna 1948 zorganizovali sionisté proti Arabům řadu násilných akcí. Ozbrojená židovská komanda přepadávala palestinská sídla, odpalovala obydlí palestinských farmářů. Nechvalně známý je masakr v arabské vesnici Der Jasin, kde v čele vražedného komanda stál Menachem Begin. Der Jasin se od té doby nazývá palestinskými Lidicemi. Příslušníci komanda vedeného Beginem zavraždili 245 obyvatel, z toho více než 100 žen a dětí. Zohavené mrtvoly zde házeli do studní.

Události v Der Jasinu a další masakry v Ad-Din, Ajn az-Zujtan a dalších, znásobily strach arabského obyvatelstva, což vedlo k jejich hromadnému vystěhování. Za dva týdny se takto vystěhovalo ze své vlasti 100 000 Palestinců.

Tímto způsobem Izrael rozšířil své území o téměr sedm tisíc kilometrů čtverečných. Přitom toto území mělo být dle rozhodnutí OSN součástí palestinského státu. Židovskému státu tak již patřilo 77 procent bývalé historické Palestiny.

Ani to sionistům nestačilo. Menachem Begin v roce 1951 jasně formuloval cíle židovského státu: " Izrael vznikl z války a nemůže být spokojen se svými nynějšími hranicemi.... Mapa Izraele není mapou naší země. Máme jinou mapu, mapu velkého Izraele, kterou je nutné uvést do života."

Tolik fakta k tomu, co se před šedesáti "rokama" dělo a kde je počátek současného konfliktu. Naprosto záměrně jsem se vyvaroval vlastních komentářů a nechal prostor jen historickým událostem.

Přidat se na tu, či onu stranu sporu si skutečně netroufám. K takovému stanovisku nemám stále dost informací. Jen mne někdy děsí, jak někteří mají "jasno", aniž by znali základní podstatu problému.