To je nějakej malej koncentrák...

Prohlásila asi čtrnáctiletá česká slečna uvnitř osvětimského lágru. Ano, to co se dnes ukazuje turistům jako koncentrační tábor Osvětim I není skutečně nic obrovského. Naproti tomu Březinka šokuje již jen rozlehlostí. Nikdo však turistům již nepoví, že to co se jim takto prezentuje je ve skutečnosti jen zlomkem toho, jak rozlehlý osvětimský tábor v době svého fungování byl.

Loni jsem v Osvětimi a okolí strávil několik dnů a dal jsem si práci, abych vše, co se tu z historie holocaustu a věznění nacistických odpůrců nabízí co nejvíce poznal. V hlavním osvětímském táboře Osvětim I jsem byl již podruhé. Prvně jsem však viděl na vlastní oči vyhlazovací tábor v nedaleké Březince. Též jsem navštívil místa, kde za války byly pobočné osvětimské lágry,  a to v přilehlých Babicích a Monowicích a nedaleké Trzebinie.

Potěšilo mne, kolik jsem především v hlavním táboře Osvětim I a v Březince potkal výprav českých , ale i slovenských žáků a studentů na školním výletě. Myslím, že starší dětí a studenti by tato místa měli rozhodně poznat. Jen mne trošku zamrzelo, jelikož si troufnu tvrdit, že v době, kdy jsem se tam pohyboval tvořili česky či slovensky mluvící návštěvníci možná i polovinu turistů, že  materiálů a  knih v těchto jazycích je k dispozici  žalostně málo. Škoda.

Hlavní osvětimský tábor vypadá na první pohled zachovale. Budovy nebudí dojem abstraktní minulosti, ale hmatatelné současnosti. Tábor Osvětim I je totiž dnes úplně jiný, než když ho v roce 1945 osvobodili Sověti. V té době byl tábor podstatně rozlehlejší a zahrnoval celou oblast kolem silnice kterou ohraničuje betonová zeď, a která je přerušena příjezdem k parkovišti a vstupem do dnes ukazované části původního lágru. Z části, o které se nikde návštěvník nedočte a nikdo mu ani neřekne, že byla součásti tábora Osvětím I jsou dnes kasárna a sociální byty. Tato oblast, která je jako historická součást tábora turistům tajena a není turistům přístupná,  je třikrát větší, než část turistům předváděná. Zatajovanou část vidí návštěvník tábora z parkoviště. Domnívá se, že je na okrají tábora, ve skutečnosti je však již dávno v jeho areálu. Již tedy na parkovišti je návštěvník uveden v omyl, na skutečnost ho nikdo neupozorní.

Problematická je i brána s nápisem “Arbeit macht frei”. Ta po generace symbolizuje utrpení statisíců vězňů a je všeobecně vnímána jako předěl mezi lidskou společností a planetou Osvětim. Někomu se zřejmě jevila jako vhodný bod pro zahájení prohlídky tábora. Ve skutečnosti však tato brána žádnou významnou roli v táboře nehrála a už vůbec ne pokud jde o vyhlazování Židů. Většina Židů ji totiž nikdy neviděla. V letech 1940 a 1941 byla tato brána sice skutečným vjezdem do tábora, ale po rozšíření už jen oddělovala původní prostory od přístavby. Později byl hlavní vchod přesně v místech, kudy se dnes vjíždí na parkoviště - tam, kde stojí budka výběrčích parkovného.

Cedulky označující jednotlivé budovy začínají až za touto proslavenou bránou. Návštěvníkům Osvětimi I tak snadno unikne někdejší přijímací středisko u parkoviště. Nyní se zde turistům poskytují nejrůznější služby, je tu restaurace, bufet, pošta, směnárna atd… Návštěvníci většinou předpokládají, že tato budova byla postavena až po válce. Komplex však byl navržen už v roce 1941 a vystavěn v letech 1942 až 1944.  Budova sloužila jako příjimací středisko s odvšívovací jednotkou, koupelnou pro vězně, prádelnou a podobně. Turisté, kteří dovnitř vstoupí vchodem vlevo od restaurace tak nevědomky kráčí ve šlépějích někdejších vězňů. Malý vestibul se v podstatě nezměnil, pak však návštěvníci pokračují novou chodbou, která byla přistavěna až po válce. V budově, kde se dnes nachází zázemí pro turisty byli vězni registrování, tetování, obráni o všechen majetek, desinfikování, vyholeni a na konci v pruhovaných šatech vyšli směrem k bráně se známým nápisem. Budova, kde se toto odehrálo by měla proto být náležitě označena, ale bohužel není, je ji ponechána naprostá anonymita.

Poláci, když zřídili v Osvětimi muzeum, se prostě rozhodli soustředit historii celého komplexu jen do jeho části.  Je jen škoda, že o tom turista nedostne žádnou informci, stejně jako o bráně s nápisem “Arbeit macht frei” či o objektu plného služeb pro turisty, který byl dříve přijímacím centrem.