- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Loni jsem v Osvětimi a okolí strávil několik dnů a dal jsem si práci, abych vše, co se tu z historie holocaustu a věznění nacistických odpůrců nabízí co nejvíce poznal. V hlavním osvětímském táboře Osvětim I jsem byl již podruhé. Prvně jsem však viděl na vlastní oči vyhlazovací tábor v nedaleké Březince. Též jsem navštívil místa, kde za války byly pobočné osvětimské lágry, a to v přilehlých Babicích a Monowicích a nedaleké Trzebinie.
Potěšilo mne, kolik jsem především v hlavním táboře Osvětim I a v Březince potkal výprav českých , ale i slovenských žáků a studentů na školním výletě. Myslím, že starší dětí a studenti by tato místa měli rozhodně poznat. Jen mne trošku zamrzelo, jelikož si troufnu tvrdit, že v době, kdy jsem se tam pohyboval tvořili česky či slovensky mluvící návštěvníci možná i polovinu turistů, že materiálů a knih v těchto jazycích je k dispozici žalostně málo. Škoda.
Hlavní osvětimský tábor vypadá na první pohled zachovale. Budovy nebudí dojem abstraktní minulosti, ale hmatatelné současnosti. Tábor Osvětim I je totiž dnes úplně jiný, než když ho v roce 1945 osvobodili Sověti. V té době byl tábor podstatně rozlehlejší a zahrnoval celou oblast kolem silnice kterou ohraničuje betonová zeď, a která je přerušena příjezdem k parkovišti a vstupem do dnes ukazované části původního lágru. Z části, o které se nikde návštěvník nedočte a nikdo mu ani neřekne, že byla součásti tábora Osvětím I jsou dnes kasárna a sociální byty. Tato oblast, která je jako historická součást tábora turistům tajena a není turistům přístupná, je třikrát větší, než část turistům předváděná. Zatajovanou část vidí návštěvník tábora z parkoviště. Domnívá se, že je na okrají tábora, ve skutečnosti je však již dávno v jeho areálu. Již tedy na parkovišti je návštěvník uveden v omyl, na skutečnost ho nikdo neupozorní.
Problematická je i brána s nápisem “Arbeit macht frei”. Ta po generace symbolizuje utrpení statisíců vězňů a je všeobecně vnímána jako předěl mezi lidskou společností a planetou Osvětim. Někomu se zřejmě jevila jako vhodný bod pro zahájení prohlídky tábora. Ve skutečnosti však tato brána žádnou významnou roli v táboře nehrála a už vůbec ne pokud jde o vyhlazování Židů. Většina Židů ji totiž nikdy neviděla. V letech 1940 a 1941 byla tato brána sice skutečným vjezdem do tábora, ale po rozšíření už jen oddělovala původní prostory od přístavby. Později byl hlavní vchod přesně v místech, kudy se dnes vjíždí na parkoviště - tam, kde stojí budka výběrčích parkovného.
Cedulky označující jednotlivé budovy začínají až za touto proslavenou bránou. Návštěvníkům Osvětimi I tak snadno unikne někdejší přijímací středisko u parkoviště. Nyní se zde turistům poskytují nejrůznější služby, je tu restaurace, bufet, pošta, směnárna atd… Návštěvníci většinou předpokládají, že tato budova byla postavena až po válce. Komplex však byl navržen už v roce 1941 a vystavěn v letech 1942 až 1944. Budova sloužila jako příjimací středisko s odvšívovací jednotkou, koupelnou pro vězně, prádelnou a podobně. Turisté, kteří dovnitř vstoupí vchodem vlevo od restaurace tak nevědomky kráčí ve šlépějích někdejších vězňů. Malý vestibul se v podstatě nezměnil, pak však návštěvníci pokračují novou chodbou, která byla přistavěna až po válce. V budově, kde se dnes nachází zázemí pro turisty byli vězni registrování, tetování, obráni o všechen majetek, desinfikování, vyholeni a na konci v pruhovaných šatech vyšli směrem k bráně se známým nápisem. Budova, kde se toto odehrálo by měla proto být náležitě označena, ale bohužel není, je ji ponechána naprostá anonymita.
Poláci, když zřídili v Osvětimi muzeum, se prostě rozhodli soustředit historii celého komplexu jen do jeho části. Je jen škoda, že o tom turista nedostne žádnou informci, stejně jako o bráně s nápisem “Arbeit macht frei” či o objektu plného služeb pro turisty, který byl dříve přijímacím centrem.
Další články autora |
Mimoňská, Stráž pod Ralskem, okres Česká Lípa
2 598 225 Kč