Terezín byl jedním z největších a nejstrašnějších koncentráků

Bohužel to tak je. Moc se o tom neví. Moc se o tom nepíše. Tuzemští turisté stále spíše navštěvují terezínskou Malou pevnost i když samotné město Terezín patřilo k největším a nejhrůznějším koncentračním táborům, které nacistické Německo zřídilo.

Před pětašedesáti lety smutná kapitola v dějinách pevnostního města Terezína skončila.  I když ne tak docela. O tom až v závěru článku. 5. května 1945 opouštějí dozorci a jednotky SS Terezín a tábor přebírají zdravotníci a lékaři, kteří zde zřizují  provizorní lazaret. V polovině května přijíždí i početný sovětský zdravotnický personál a v celém městě Terezíně je vyhlášena karanténa z důvodu epidemie skrvnitého tyfu.

Malá pevnost v Terezíně je po desetiletí vnímána jako jakýsi prototyp koncentračního tábora. Tím však ve skutečnosti nikdy nebyla. Skutečný koncentrační tábor se nacházel v samotném městě. Malá pevnost byla od počátku věznicí pražského gestapa, byla podřízená vedení pankrácké věznice a byla určena především pro politické vězně z Protektorátu Čechy a Morava. Důvody, které vedly k tomu, že byla upozaďována role koncentračního tábora v Terezíně a naopak zdůrazňována smutná úloha Malé pevnosti mohly být v minulosti různé. Rozhodně mezi ně patřila skutečnost, že mezi vězní Malé pevnosti bylo velké množství komunistických prominentů a odbojářů. Komunistickému režimu se jistě více hodilo zdůrazňovat boj jejich soudruhů proti okupantům, než oběti nacismu židovského původu, když Židé byli výhradními obyvateli koncentračního tábora ve městě Terezíně.

Tento pohled z velké části přetrvává dodnes. Sice už nikoliv z podstaty nějakého politického zadání či politické linie, ale jaksi ze setrvačnosti. V Malé pevnosti můžete potkat množství českých turistů a výprav školáků. V objektech koncentračního tábora ve městě Terezíně naopak davy cizinců. Čechy a české výpravy spíše ojediněle. A to přesto, že právě zde zahynuly desítky tisíc občanů naší vlasti, přesto že právě přes tento koncentrační tábor jich prošly desítky tisíc z těch, které později již nikdo nikdy neviděl.

Samotné město Terezín, které bylo v době okupace celé jedním velkým koncentrákem, se dle mého soudu dodnes nevymanilo z této tragické kapitoly své existence. Přesto, že řada budov je opravena, či se opravuje, je zde stále ještě dost budov, které nesporně zůstaly takové, jaké byly v době provozu koncentráku. Tu a tam dokonce naleznete i původní nápisy na zdech domů, které zřejmě sloužily za druhé světové války jako nápisy orientační či označující k čemu tehdy budova sloužila.

Obávám se proto, že koncentrační tábor ve městě Terezíně je poněkud nedůstojně opomíjen. A to přesto, že rozhodně patřil k těm největším, kteří nacisté zřídili. Pokud tedy pomineme vyhlazovací centra v Generálním gouvernementu. Terezínským koncentrákem prošlo na 140 000 židovských vězňů. K nim se v dubnu a květnu 1945 přidalo 15 000 vězňů evakuovaných z jiných koncentračních táborů před postupujícími osvobozujícími vojsky. Mezi nimi byla řada nežidovských vězňů. V terezínském koncentráku nalezlo smrt 35 000 z nich. Téměř 90 000 terezínských vězňů nalezlo smrt po deportaci do vyhlazovacích či pracovních táborů nebo při pochodech smrti.

Koncentračním táborem v Dachau prošlo přes 200 000 osob, z nich jich tam zemřelo 25 000 a dalších 10 000 vězňů zemřelo po deportacích jinam, převážně do Osvětimi. Táborem Gross Rosen prošlo 125 000 vězňů, zemřelo jich 40 000. Koncentrační tábor Sachsenhausen registroval 140 000 vězňů. Jsou dohady, že jich ovšem mohlo být i 200 000. Smrt zde nalezlo 30 000 lidí.

Z uvedeného plyne, že koncentrační tábor v Terezíně nebyl jen jakousi městskou židovskou rezervací, ale regulérním koncentračním táborem, který si v ničem nezadal s  „nejproslavenějšími“.

Přijde mi tedy podivné, že se o tom příliš nepíše a nemluví. A to i s odkazem na to, že Malá pevnost v sousedství, kterou za války prošlo „jen“ 32 000 lidí a „jen“ 2 600 z nich tu zemřelo, z nich na 500 židů, je trvale v centru zájmu. Rovněž se také příliš nemluví o tom, že v Terezíně se na sklonku války začala stavět plynová komora, která ovšem již nebyla dokončena.

Ještě méně se mluví o úloze Malé pevnosti po skončení druhé světové války, kdy zde byli internování  Němci. Do roku 1948 jich zde pobývaly téměř čtyři tisícovky a  pět set jich zde zemřelo.

Není smyslem tohoto článku zlehčovat utrpení politických vězňů a odbojářů v terezínské Malé pevnosti. Řada z nich byla významnými osobnostmi již v době svého věznění. Stejně tak řada osobnostní veřejného a kulturního života prošla i koncentračním táborem v Terezíně.

Není smyslem kategorizovat co je větší a co menší zlo. Zlo bude vždy jen zlem. Jen bychom pro jedno zlo neměli pomíjet zlo jiné…..

Vzpomeňme tedy prosím tiše na utrpení všech, kteří kdy do Terezína, ať už Malé pevnosti či koncentračního tábora přijeli a svobody se již nedočkali……