Technologie holocaustu aneb jak vymyslet lež

V lidských dějinách se odehrávaly hrůzostrašnosti, kterým se ani nechce věřit, že by něčeho takového byl člověk schopen. Normální člověk si klade otázky, co se muselo stát, že někteří byli schopni takové odpornosti vymyslet a realizovat. V poslední době se též ptáme, co se muselo stát, že někdo se neštítí plivnout do tváře milionů obětí a jejich pozůstalých tvrzením, že nic čeho oni sami byli svědky,  se vlastně nestalo.

Lidská nenávist nezná mantinely. Stojí za ní mocenské spory, náboženská a národnostní nenávist. Není přece nic lehčího, než hromadně označit za viníka našich vlastních problémů nějakou skupinu lidí. Samozřejmě tu slabší. Na tu silnější si tito hrdinové netroufají. Zkuste si představit, že by třeba Národní odpor vyrukoval proti Rusům. Mafie by je rozprášila během několika dnů. Je lepší zaměřit se na ty slabší, kteří se bránit nemohou či neumí, ještě zajímavější je to v případě, když celospolečensky je nějaká skupina přijímána problematicky. V tom momentě je ten správný čas toho využít a ukázat správným směrem. To jsou přeci oni!!!!!

Občas se zamýšlím nad tím, jak vůbec může někoho napadnout, že holocaust v polovině minulého století neproběhl, či proběhl jinak, že nedocházelo k masovému vraždění.  Kladu si otázku jak si ti, kteří toto tvrdí představují, že by bylo možné takovou lež vymyslet a dostat do všeobecného povědomí jako historickou pravdu. Něco jiného je šířit drb, že sousedka se krom svéhu chotě, věnuje poněkud intimněji i svému nadřízenému a něco jiného je vymyslet lež, která se týká milionů lidí, kteří měli být svědky toho, co tvrdí druhá strana.

Skutečnost, jak bylo zacházeno s vězni v koncentračních táborech, že docházelo k hromadnému zabíjení a masovým vraždám, byla spojencům známá již v průběhu války. Mimo jiné o událostech v Osvětimi referovali uprchlí vězni.  A někdy v těchto dobách asi má být počátek oné obecně příjámané údajné lži.

Každou lež musí někdo s nějakým záměrem vymyslet, šířit, připravit věrohodné dokumenty, který potvrzují jeho popis událostí, musí mít pro svá tvrzení svědky a pomocí této směsice argumentů musí přesvědčit, že lež je skutečností. K tomu všemu musí mít pádný důvod, ke konstrukci takové megalomanské lží nestačí jako motiv sousedské rozpory.

Řekněme, že motiv by mohl být. Židé byli po staletí nenáviděnou menšinou. Existovala o nich a existuje  stále spousta fám, dezinformací a osočení. Mohl tedy existovat motiv z jejich strany, konečně se takto vyrovnat s tisíciletým ponížením a vykonstruovat něco, co by ty, kteří toto ponížení mají na svědomí dostalo do situace, kdy budou považování za něco, co se naprosto vymyká jakémukoliv lidství.

Dobře. Teoreticky by mohl být motiv. A jak to celé vymyslet a zorganizovat? Jedinec či skupina, která by se k něčemu takovému odhodlala by tedy musela patřičné fámy a lži začít šířit již v průběhu válečného konfliktu způsobeného nástupem nacismu v Německu. Musela by “pochytat” všechny uprchlé vězně, případně i ty propuštěné a zpracovat je do té míry, aby jejich výpovědi o tom, čeho byli svědky odpovídaly stanovenému scénáři.

Bezprostředně po osvobození musela tato konspirační skupina, možná snad i ještě před tím, než byly koncentrační tábory spojeneckými vojsky postupně osvobozovány, naaranžovat vše v těchto místech tak, aby zase vše odpovídalo scénáři. Aby osvobuzující vojáci našli vše tak, jak odpovídá scénáři, aby filmové štáby dokumentující situaci v koncentračních táborech mohly poskytnout veřejnosti takové záběry, jaké skupina konspirátorů potřebovala.

Po válce  by bylo třeba postupně oslovit všechny vězně, kteří hrůzy nacistických koncentráků a lágrů přežili a přesvědčit je, že pokud se budou veřejně vyjadřovat k tomu, co zažili a viděli, aby jejich vyprávění bylo v souladu s teorií konspirátorů, tedy aby lhali. Dále bylo třeba podchytit ty z nich, kteří dokonce chtěli své zážitky a svá svědectví publikovat. Předpokládejme, že v době, kdy  k  sepisování takových knih docházelo, byli jejich autoři již patřičně seznámeni s tím, že mají lhát, bylo však třeba publikační činnost všech těchto autorů koordinovat tak, aby se jejich svědectví a jejich vyjádření vzájemně podporovala.To stejné by se týkalo i některých příslušníků SS, kteří v souladu se scénářem konspirační skupiny vypovídali před soudy.

Bylo by nutné vyhotovit nepředstavitelné množství falešných dokumentů. Počínaje dokumenty stavebních charakteru, přes nařízení a rozkazy nacistických činitelů až po dokumentaci jednotlivých koncentračních a vyhlazovacích táborů. Jen osvětimské muzeum má ve svém architu na 180 běžných metrů dokumentačního materiálu.   Po válce by přišlo na řadu ovlivnění jistuce.  Důvěryhodnost justice sice v nacistickém Německu a samozřejmě i později v zemích pod vlivem Sovětského svazu dostala na frak, ale i tak by  bylo bez jejího infikování sestaveným lživým scénářem vše nemyslitelné.

Dovede si vůbec někdo představit, jak by toto vše a možná další opatření k tomu, aby lež mohla být považována za pravdu, aby lež potvrzovaly archvivní materiály, aby lež potvrzovala obrovská většina pamětníků těchto událostí, jak by toto vše mohlo být uskutečněno?

Já nikoliv. Tuto variantu není vůbec možné brát vážně a její realizace je možná maximálně v nějakých fantasy knihách či filmech, či v hlavách lidí, kterým nenávist zatemnila zdravý selský rozum.

Závěrem opět připomenu slova Oskara Groninga, příslušníka SS, který v působil v Birkenau: ” Byl bych rád, kdybyste mi věrili. Já plynové komory viděl. Já viděl krematoria. Já viděl otevřené ohně. Viděl jsem rampu, kde probíhaly selekce. Chtěl bych, abyste uvěřili tomu, že se ta zvěrstva skutečně stala, protože já tam byl”.

Který agent oné konspirační skupiny asi Oskara Groninga přesvědčil, že o věci má mluvit takto?