Je toto zážitková pedagogika?

Zážitková pedagogika je trend, kdy výuka neprobíhá formou biflování dat, termínů a pouček. Je to metoda, kdy si dítě vštěpuje vědomosti a informace na základě vlastního prožitku, zpravidla v podobě strukturované hry. O něco takového se pokouší společnost Člověk v tísni. Zda dobře nebo špatně si ovšem soudit netroufám.

Společnost Člověk v tísni organizuje pro školy programy, kde chce asi ozřejmit dětem, že ne každé dítě má po ránu doma od maminky přichystanou svačinku, že ne každé dítě si může ve školním bufetu koupit láhev colového nápoje a konečně, že ne každé dítě vůbec má možnost chodit do školy. O projektu informují Lidové noviny zde http://www.lidovky.cz/skolaci-zazili-afriku-pri-hre-d2d-/ln_domov.asp?c=A081017_201812_ln_domov_mel a web Národní strany zde http://www.narodni-strana.cz/clanek.php?id_clanku=3293 .     

Nebyl jsem realizaci projektu přítomen, nemohu tedy soudit jak byl připraven, jak byla respektována věková specifika účastněných dětí. Projekt jako takový si tedy netroufám soudit. Trvám ovšem na tom, že zážitková pedagogika má na rozdíl od klasické výuky nesporné výhody. Musí ovšem být vše dobře připraveno, musí být vše dobře připraveno nadšeným pedagogem, který překypuje fantazií a kreativitou. To je největší kámen úrazu, tento způsob výuky je samozřejmě na přípravu mnohem náročnější, než zavedené systémy.

Překvapily mne však reakce diskutujících k této aktivitě. Opět připomínám, že jsem nebyl realizaci přítomen, nemohu tedy soudit kvalitu toho, jak byla akce připravena. Nakonec se k tomu nevyjadřují ani diskutující. Ty zaujalo zcela a naprosto něco jiného.

Národní strana o které mi není známo, že by učinila cokoliv dobrého i pro jednoho jediného obyvatele této planety považuje organizaci Člověk v tísni za „samozvané spasitele“, bez ohledu na skutečnost, že skóre v  činění dobra vyznívá asi tak 145786754564: 0  v neprospěch Národní strany. Možná se tato strana drží zásady, že kdo nic nedělá také zpravidla nic nepokazí.   

Hlavním důvodem toho, že naše děti netrpí nouzí vidí NS v tom, že „jejich rodiče pracují a rádně se starají o svou rodinu“. Za situaci dětí v Africe, kdy nemají přístup k vodě, nezávadným potravinám, zdravotnictví a ve školství vidí Národní strana odpovědnost též v rodičích a vzkazuje těmto dětem: „tvoji rodiče sedí a odpočívají ve stínu pod palmou a čekají na příděl potravin od humanitární organizace. Nebo si krátí čas tím, že ti přidělávají dalšího sourozence…“

Ve stejném duchu se k akci vyjadřují mnozí další diskutující, někteří by dokonce odhodlaně ředitele, který něco takového ve škole umožnil vyhodili. Všem zřejmě uniklo to zásadní. To, co zřejmě Člověk v tísni chtěl celou akcí říct. Rozhodně neměla rozebírat sociální a geopolitickou situaci v některých regionech. Ale měla přispět k výchově k pokoře a neštěstí jiných.

Akce zřejmě není o ničem jiném, než o tom, že skutečnost, že naše děti se narodily do prostředí, kde základní životní potřeby považujeme za samozřejmé, není jejich zásluhou. Stejně tak není proviněním dětí jiných, že se narodily do situace, kdy většinu dne jim zabere boj s hladem, boj o hledání nezávadné vody, boj se zákeřnými chorobami, prostě boj o holé přežití.

Považuji za nutné, aby si děti uvědomovaly, že když ony řeší problém, jestli jejich mobilní telefon má dostatečné množství funkcí a plavky jsou zrovna „in“, jiné děti jsou zrovna ještě stále několik kilometrů od zdroje vody, pro kterou je poslala maminka.

Znám podnikatele, troufal bych si říct velkopodnikatele, který podniká v oboru stavebnictví. Přesto, že by svému synovi mohl pořídit nejnovější technické výdobytky, na cokoliv si musí hoch přispět vlastní prací. Na stavbě tatínka, kde často ani nevědí, že je synem zaměstnavatele. A to vše proto, aby si uvědomil, že nic nepadá z nebe a že skutečnost, že tatínek má dost peněz neznamená, že mu bude cokoliv na co si jen vzpomene k dispozici.

Život a svět je o pokoře. O pokoře k těm, kteří neměli možnost zvolit si lepší variantu. A tuto možnost děti v Africe rozhodně nemají.