David Duke a jeho významný britský historik

Tak jsem se dopracoval k počátku Dukových tezí o Židech. Skutečně nepovažuji za potřebné vyjadřovat se k tomu, že dle něho Židé jsou strůjci komunismu, že jsou sami největšími rasisty jaké kdy planeta poznala, že sám Bůh připouští rozdílnost ras a potřebu segregace, že Židé neustále pracují na celosvětové nadvládě a podobných pitomostech. Nad těmito jeho výlevy nelze seriozně přemýšlet a proti pseudoargumentům nelze nalézat věcné argumenty a tudíž nelze ani vést diskusi. Není totiž o čem diskutovat. Až poznání Davida Duka dosáhne úrovně, kdy bude schopen chápat základní věci týkající se judaismu, pak by možná bylo možno sednout si k jednomu stolu a povídat si. Zatím Duke jen umí ukazovat prstem na viníka téměř všeho zlého. Zřejmě nikoliv náhodou se tento viník shoduje s viníkem na kterého ukazoval i Adolf Hitler.

Ještě než jsem došel k Dukově počátku povidání o Židech, tak mne zaujaly dvě drobnosti. Rozdílnost černochů ve srovnání s bílými napříkad Duke vidí i v tom, že černoši v amerických kriminálech znásilňují bílé vězně. Nikdy jsem nebyl v kriminále americkém a dokonce ani českém. Ale možná by David Duke měl zavítat na Mírov či do Valdic a rozhodně by zjistil, že se zde znásilňují vězni též. A to máme v našich věznicích černochů, že by je i David Duke dokázal na svých prstech spočítat. V čem se tedy asi stala chyba?
Stejně tak jako typické chování černochů Duke uvádí děti narozené mimo manželství. Nevím jak je to možné, ale i u nás v posledních letech neustále stoupá počet dětí narozených mimo požehnaný svazek a to rozhodně ne díky černošské menšině, ale díky bělošské většině. Opět se nemohu nezeptat, kde je tedy chyba? K tomu mne napadá ještě malá poznámka. Počet dětí narozených mimo manželství se skutečně v ČR začíná blížit čtyřiceti procentům. Nejde však o typické opuštěné svobodné matky. Češi poznali krásu toho, že nevzít se a přitom mít děti se skutečně vyplatí. Stát totiž na takovou matku pohlíží jako na osamělou a tudíž ji patřičně pootevírá vrátka sociálního systému. A to se přece vyplatí! Zajímalo by mne, kolik z těch tvrďáků, kteří mají plná ústa vyžírků, nemakačenků, příživníků a nepřizpůsobivých láskyplně vchází do oněch otevřených dveří a tváří se, že matka jejich dítěte žije s dítětem sama a oni se kromě placení alimentů k dítěti nehlásí. Roztomilé pokrytectví “slušného” člověka.
Ale zpět k Dukovi a kapitolám jeho knihy, ve kterých se začíná věnovat Židům. Poprvé jsem se při četbě jeho knihy přistihl, že jsem měl chuť doho zanechat. A to v momentě, kdy v zatím krátkém odstavci o holocaustu se odvolává na Davida Irvinga, o kterém píše jako o “jednom z nejvýznamnějších britských historiků”. Stejně tak Duke v jeho “neslavně” slavném projevu v Teheránu hovoří o Irvingovi a dalších popíračich jako o ” vědcích, badatelích a intelektuálech” . V tomto projevu dále mluví specificky o Irvingovi jako o ” jednom ze světově nejslavnějších a nejčtenějších historiků”.
Dovedete si představit, že by byť jen český nejslavnější a nejcitovanější chirurg neměl medicinské vzdělání? Že by nejžádanější český architekt nebyl absolventem příslušné fakulty technického učení? Že by nejrespektovanější a nejúznávanější český psycholog nevystudoval psychologii? Dovedete si představit, že by nikdo z těchto uznávaných, citovaných, slavných a respektovaných imaginárních českých osobností dokonce ani nevystudoval žádnou vysokou školu?
David Duke si to asi představit umí. David Irving totiž není historikem, nikdy v tomto oboru vzdělání nezískal a dokonce nevystudoval ani žádnou jinou univerzitu či vysokou školu. Ale co čekat od člověka, který se rád označuje a nechává se titulovat titulem doktora filosofie, aniž by kdy takový titul získal. Jediný titul, který Duke získal je titul doktora věd z Ukrajinské mezioblastní akademii personálního managementu. Nikdy však nedostal doktorát v tom smyslu, jak je v USA uznáván.