Volby komunální, aneb život je nádherný

Je ráno a brazilská káva mou únavu boří,

v kamnech kanadských tvrdý dub stále hoří,

sedám si do jednoho ze svých pěti vozů,

nejsem z těch co chtějí mrtvou vidět sousedovu kozu.

Jsem prostě pohodář  co nemá žádné trable,

už mě neberou davy, šedé, nudné, únavou zvadlé.

Za černým vozem  mým zapadly  bezpečnostní vrata,

pryč časy jsou  kdy stačila mi u vody dřevěná chata.

Stal jsem se tím, co umí v životě chodit,

nemusím do práce s davem se brodit.

Smečka psů jako by pěla - začni se holit,

zvláště, když dnes budoucnost mou opět

šedé a nudné masy budou pro mne  volit.

Dorážím do firmy, kde všichni líbaj mi řiť,

ne, líp už to nejde, už nemohu se lépe mít!

Za prachy koupíš si skoro všechny a všechno

dav nám to posvětí , volby jsou  jako  techno.

Pravidelnost, která veškeré úvahy ničí,

myšlenky zanikají  jak jeden přes druhého křičí,

lidé jsou hloupí a strašně řeší vládu,

nevidí , nechtějí  nebo nemají čas vidět

co děje se u jejich domovních prahů.

Slepý diktát holé existence má je v moci,

na ulici   krčí se jak skvrnití  to mloci.

Řeší   ze všech sil své každodenní bytí,

které občas přeruší  víkendové opilcovo blití.

Teď zrovna frčí  masáž na téma předvánoční slevy,

čínský šmejd  se dnes  všeobecně cení, ač nudný je a bledý.

My máme všude svoje lidi,  jsme prostě v pohodě a klidu,

nepotřebujeme něco  jako štěstí nebo do života víru.

Hlídáme jen nastavené peněžní toky.

Funguje to bez problémů dlouhé roky.

Jakou barvu jejich správci mají je dnes úplně jedno,

vážně ti to nedochází ty davová vědmo?

Dnes nepotřebuješ žádné velké školy  vole,

jen vědět kdy, kolik a komu a mít golfové hole.

Takže Vám děkujem za Vaši podporu a  hlasy,

jasně, že pomůžem a k tomu máme mandát masy.

Nic  víc, nic méně, než pouhý popis situace,

která je a možná není na ovace ;)