Chcete-li udělat super zázračnou karieru manažerky, chcete-li si osvojit všechny nezbytné dovednosti a k tomu ještě pár zbytných, chcete-li posílit své nervy a zbudovat charakter, rozhodněte se nejprve pro mateřskou dovolenou.
Dlouhou, se spoustou dětí, pokud možno jedním po druhém a pokud možno zlobivými.
Tento příspěvek jsem si zapsala v dobách, kdy všechny níže uvedené problémy byly mou každodenní realitou. Mezitím děti trošku odrostly a já absolvovala pár přijímacích pohovorů. Cennosti, které jsem posbírala na mateřské, se u přijímacího pohovoru příliš neprojevily. Ale zato v pracovním procesu... není lepšího zaměstnance než žena po mateřské dovolené, to mi nikdo nevymluví.
A teď už ty mé mateřské vzpomínky.
První, čím budete muset projít, je boj se sebou samou. Naučit se překonávat ranní nevolnosti (což při prvním těhotenství ještě jde, při druhém už je trošku problém a při čtvrtém neuvěřitelný výkon). Naučit se odříkání, kdy každé další těhotenství na vás navalí nadbytečných deset kilo a chuť na sladké máte pořád stejnou, ne-li větší. Donutit se spát, když spí mimi, ačkoliv se vám momentálně zrovna úplně nechce, a donutit se bdít, když se vám naopak chce spát, a to hrozně, klidně i ve stoje...
Díky mateřské v sobě objevíte netušené organizační schopnosti. Jak zvládnout nákup, když mimi v autě zrovna usnulo. Jak zabezpečit sobotní grilovačku s přáteli, jak se dopravit k doktorovi, když auto stojí nepojízdné v garáži, jak zařídit výlet na kolech, na který se nejstarší kluk těší až nadskakuje, a vám se na nohu věší dvouletá princezna a v závěsu za ní řvoucí desetiměsíční pinďa...
Přičichnete také trošku k logistice. Jaký vzít kočár, případně kolik (my nejčastěji řešíme: dva kočáry nebo jeden dvojkočár?). Jak rozdělit vybavení do tašek, když se v půli dne rozhodnete jít se dvěma dětmi na cvičení, zatímco další dvě děti vyzvedává manžel a jede s nimi domů? Co zdvojit, co do které tašky, co do kterého auta? Jak rozprostřít propriety, hlídá-li jedno dítě babička, zatímco se druhým jdete plavat?
Stanete se expertem na projektovou práci. K nejtěžším patří „projekt aquapark“ nebo „projekt koupaliště“ (kde dokonale využijete výše zmíněné schopnosti organizační i logistické, o schopnostech soustředění, ostřížího zraku a deseti rukou se zmíním níže). Mezi méně náročné, nicméně stále na hranici zvládnutelnosti řadím „projekt dovolená“ a „projekt ZOO“, popřípadě „projekt lodičky“. Projekty typu „odpoledne u hluché babičky“ nebo „návštěva lékaře“ zvládnete záhy levou zadní (pokud se ovšem nejedná o projekt „návštěva lékaře na danou hodinu“, to je projekt zcela jiné kategorie). Zvláště důležitá pak pro vás bude metoda kritické cesty. Brzy definujete činnosti, které mohou probíhat zároveň, zatímco jiné činnosti na sebe beznadějně navazují a není možné jejich trvání urychlit. Například: zatímco věšíte prádlo, může se vám vařit voda v konvici a je zbytečné, aby i pračka čekala na své zapnutí. K tomu navíc lze vyslovit nenáročný požadavek na děti, jako například „uklidíte si už doprčic ty hračky“ nebo „co ty boty, kolikrát to budu říkat?“. Naopak Samuelovo oblékání neurychlíte, ani kdybyste se na hlavu postavily, a to ještě pak bude následovat hledání a obouvání bačkor, stlaní postele, čištění zubů a přesun o patro níž, což jsou činnosti, které by se daly teoreticky spojit či překrýt, důležité však je slovo TEORETICKY.... teprve praxe ukáže, jak košatý je strom života.
Na mateřské poznáte na vlastní kůži, co znamená krizový management. V každém okamžiku vašeho dne (a často i noci) budete konfrontovány s možnými katastrofickými scénáři. Stavíte hrnec na plotnu a už se děsíte, za jak dlouho se voda vyvaří, když na ni zapomenu? Odjíždíte na půldenní výlet a pakujete auto po střechu – oblečení na vedro, oblečení na zimu, hračky pro případ nudy, náhradní boty pro případ pádu do potoka, lahev večerního mlíčka pro případ, že se nadmíru zdržíme (i když zpátky máme být do oběda, a ten ještě hodlám po příjezdu uvařit), krém na opalování, krém proti větru, krém proti omrzlinám, náhradní sirup a kbelík vody, kdyby došly jupíky... Každý den pro vás bude mít tisíce alternativních podob, na které se budete otrocky a pečlivě připravovat – aby nastala podoba tisícá první, na kterou jistojistě připravena nebudete....
Trošku také pochopíte, co je to risk management. Naučíte se profesionálně vyhodnotit pravděpodobnost vzniku rizika a zvolit adekvátní prostředky, jak riziko eliminovat nebo jak čelit vzniklé situaci, když už nastane. Například, do jaké míry se zatěžovat vláčením pláštěnek, když teploměr ukazuje přes třicet stupňů a meteorologové varují před uschnutím. Případně, jestli je nutné brát dětem pití na výlet po vesnici, když jsme za dvacet minut zpátky. (Někdy to nutné fakt je, záleží na decibelech, které je vaše dítko schopné vyprodukovat, když zjistí, že jste toto riziko podcenili....).
Stanete se ženou deseti rukou, což znamená, že využijete každou část těla k jiné činnosti a naučíte se přitom dokonale dělit pozornost (na tři a více dílů!). Osvojíte si schopnost držet lahev s mlíčkem dnem vzhůru pod bradou, zatímco podáváte tříletému chlapečkovi hledanou kostičku lega a holčičce zdáli ukazujete, kde najde zapadlou bačkůrku, přičemž ještě jakoby mimochodem zvládnete sledovat na Radiožurnálu předpověď pro následujících pár hodin, kdy se chystáte na procházku a zvažujete nutnost pláštěnky (viz dřívější odstavec)...
Osvojíte si zrak dravé zvěře. Uvidíte za roh, zvládnete deset minut nemrkat a vaše svaly se napnou k prasknutí, kdy budete připravena vyrazit, až se vaše mláďátka budou bezbranně batolit po silnici a malovat tam křídami, zatímco vy ve svých temných představách už už vidíte opilého strejce, jak se vaší mírumilovnou vesnicí řítí v nablýskaném bavoráku sto dvacítkou... (ne že by se někdy předtím, ostatně ani někdy potom, něco podobného událo...)
Naučíte se soustředit na věci, které považujete za naprosto nedůležité. Když vám bude váš čtyřletý vypravovat, co se mu zdálo, nebo jak se jmenují všichni jeho panáčci z lega, zjistíte, že ne vždy se vyplatí vypnout pozornost (ačkoliv soustředění vás bude stát nadlidské úsilí) – občas následuje otázka nebo nápad, na který člověk prostě MUSÍ reagovat, jinak se naděje hrozivých následků! („A proč že jsi ty panáčky spláchnul do záchodu?“ „já jsem ti to přece říkal, a ty jsi řekla „hm!“!!!“).
Každá holka na mateřské by jistě vymyslela ještě mraky věcí, co jí život s batolátky dal a vzal. Já jen doufám, že jednou, až budu sedět někde u přijímacího pohovoru, budu proti sobě mít někoho, komu bude alespoň zčásti jasné, že.... člověka s lepší praxí asi dost těžko sežene!
