Wilbert-Obama a Nájemnice z Bulharska

V nedĕli odpoledne, zrovna když jsem vytahoval prádlo ze sušičky, slyším ženský křik.

takhle se tvarim kdyz chci odradit protivne zenske Chvilku ticho a pak prásk – řinkot rozsypaného skla. Vybĕhl jsem ven, abych se podíval, co se stalo. Zvĕdavá Christy od naproti už byla venku. Na schodech sedĕla stará Nancy, maminka Maggie, co bydlí u mĕ dole.

“Copak se stalo?” ptám se co možná nejmírnĕji, abych babičku uklidnil.

“Vyhodila mne, kam jenom půjdu?” odpovĕdela plačtivĕ.

Maggie je Bulharka a donedávna pobírala SSI (druh podpory nemohoucím), protože ji psychiatr uznal za rozpolcenou osobnost. Před mĕsícem ji ho ovšem moudře zastavili, protože prý je práce schopná. Přemluvila proto svojí maminku (také Bulharku), aby opustila domov důchodců ve státĕ Virginia a přijela žít k ní. Mám pocit, že to udĕlala, aby mohla využít maminčiného důchodu. Maggie je z tĕch, co pracovat nikdy nebudou… Vzal jsem Nancy za ruku a posadil v kuchyni. Pak sebĕhl znovu dolů a teprve tam si všiml, že pod schody je vysypané sklo z vchodových  dveří. Klepu tedy a nic. Po chvilce volání jdu přes zahrádku ke kuchyňským dveřím. Klepu , volám, najednou se otevřou dveře a v nich do ručníku zabalená jinak nahá Mag. “What’s going on?“ ptám se a než jsem se nadál, byla tu sprcha nařčení a osobních obvinĕní. Stál jsem jako opařený. Jak já k tomuhle přijdu? “You are out,” řekl jsem pevnĕ a šel celý roztřesený zpátky k sobĕ nahoru. Cítil jsem bolest a tíhu nespravedlivého svĕta. Snad jedinĕ ženy mají tuhle schopnost najít ty nejcitlivĕjší místa, vĕdí přesnĕ co a kdy říct, aby človĕka podťaly jako starý strom.. Jak jen může být tak zlá za to za všecko? Když nemĕla kam jít, nechal jsem ji tu bydlet i s jejím přítelem14 dní bez nároku na nájem. Teď, co ji opustil, je už mĕsíc pozadu…Ale silikonová prsa – a dvĕ auta na ty má. Po chvilce vyptávání jsem uložil starou Nancy do postele a zavolal 911. Policie přijela za deset minut. Ptali se Nancy co se stalo a pak sešli dolů k Mag. No a nakonec přišli zase za mnou a prý že si myslí, že šlo jen o hádku a co bych chtĕl, aby udĕlali…Koukám na Nancy a ptám se, jestli chce domů. Nechtĕl jsem, aby ji odvezli do útulku, ale u mĕ zůstat nemohla. Naštĕstí souhlasila, že se s dcerou dohodne. Policie mně dala číslo, na které si zavolám, abych dostal kopii hlášení a způsobených škod. 

Nancy zůstala až do devíti do večera, a pak šla domů. Sotva jsem za ní zavřel dveře, ozvalo se klepáni. “To je zase den,” řekl jsem si a jdu otevřít. K mému překvapení u dveří stál černý Wilbert, soused z domu pod námi.

“Ajvn, vidĕl jsem, co se stalo, a musím s tebou mluvit,” vysypal ze sebe jedním dechem.

Pozval jsem ho dovnitř a otevřel lahev vína.

Mĕl jsem docela strach, co mĕ ještě ten den potká a Will se pořád nemĕl k dílu… Až když jsem si v klidu přisedl ke stolu, vzal mě za ruku a podíval se mi do očí.

“Ajv,” řekl a pořád mĕ při tom držel, “ty víš, že jseš dobrej chlap viď?”

Koukal jsem jak opařený… má přece družku a není gay. O co tedy jde? 

Nemusel jsem dlouho čekat, rozpovídal se jako kniha… Prý s Jonem vidĕli a slyšeli vše, co mi Maggie řekla. Vidĕli mojí reakci a mají obavy, že jsem si to vzal moc osobnĕ.

Jsme s tebou a chceme, abys byl alright. Ujistil jsem ho, že jsem a že jsem rád za takové sousedy.

Nalil jsem další sklenku a než jsem se nadál, byl na řadĕ Obama. On samosebou je jeho zastáncem a já ne. Postĕžoval jsem si mu, že mnĕ za to jeden človek v IDNES nazval rasistou. A on na to, že prý jsem asi svůj postoj nevysvĕtlil správnĕ, mĕl jsem prý napsat, proč ho nevolím a né jen že jsem proti. Přinutil mĕ, abych to napsal na kus papíru.

Vzal jsem tedy tužku a psal:

1. Je proti uzavření hranice
2. Je proti těžbĕ ropy, které máme 8x víc než Saudská Arabie
3. Je pro zvýšení daní
4. Je pro zestátnění zdravotnictví
5. Narodil se a byl vychovaný jako muslim!
6. Je rasista
7. Nemá rád Ameriku
8. Lže
9. Je hloupý, nezná vĕci, co by mĕlo znát každé desetileté dítĕ
10. Chce jednat s Iránem
11. Je proti Izraeli

“Hmm, jak tak na to koukám, budu se asi muset porozhlédnout jinde,” řekl s úsměvem, ale asi mĕ chtĕl jen potĕšit.

Ještě jsme si dlouho povídali o politice a o toleranci, o tom, že máme společného známého Myrona, který prý na mĕ nedá dopustit a myslí si, že jsem mu zachránil život. Ale o tom až příště. Asi v půl dvanácté jsme se objali, jak je tu zvykem, poplácali po zádech a Will mĕ poprosil, abych se zamknul, že s takovou ženskou, jako mám dole, jeden nikdy neví…

Konec konců to nebyl zas tak špatný den…