O hodných lidech ,hasičích a policajtech mimo mísu.

V pondělí 5/6/23 mi na chodníku přejeli pejska … řidič bílého vozu vjel do brány, aniž by přibrzdil, nebo dokonce dal přednost chodcům. Vjel do dvora průmyslové školy a zmizel, mně samotnému téměř přejel nohy.

Když jsem mého pejska Nikkiho zvedal, lekl se a kousl mě do ruky, ale pak se odevzdaně nechal zvednout. Odnesl jsem ho na blízkou veterinu U Anežky, jenže ta měl ještě zavřeno, a tak jsem si s mým pejskem lehl na chodník.

Jakoby z nebe spadl, objevil se mladý muž, hasič z nedaleké stanice. Jel ze služby a že prý mě odveze do nemocnice. Já jsem odmítl, pejsek je na prvním místě, a on zmizel, jen aby se se za chvilku objevil s miskou vody pro mého Nikkiho. Pak přišla paní doktorka. Nikky měl vnitřní krvácení, musel na operaci. Po chvilce vešel do ordinace ten mladý požárník s kolegou, který nesl lékárničku. Ale paní doktorka jim řekla, že si mě ošetří a pošle do nemocnice. Nikki dostal injekci a odnesli ho do vedlejší místnosti.

Když jsem vyšel ven, čekal na mě ten mladý hasič a odvezl do nemocnice. Teď jsem rád, že to udělal, neměl jsem v úmyslu chodit nikam. Pan doktor si vyslechl můj příběh a napsal svoji zprávu se zmínkou, že šlo o dopravní nehodu a abych to nahlásil. A tak se stalo. Jenže se vlastně nestalo nic.

V areálu nejsou kamery, vrátný nebyl přítomen a ze tří podezřelých aut po vyloučení jednoho stříbrného zbyla dvě a ta patří učitelce a paní zástupkyni, která nic o ničem neví. Nutno podotknout, že vstup je na čipovou kartu.

V úterý odpoledne jsem volal na dopravní policii, abych upozornil na kamery na věžáku, ze kterých by v inkriminovanou dobu mohlo bílé auto být vidět. Slušnou formou mi oznámili, že už strávili spoustu času na to, že mají v ruce jen čas a bílé auto. Později ten den mi volala paní doktorka, že můj pejsek umřel. Nechtěla žádné peníze, prý až se dám do pořádku… Mám známé v oboru a ti mi poradili, abych podal oznámení na osobu neznámou. A tak se stalo, ve středu odpoledne jsem ho podal. Policie mi volala během deseti minut a že se sejdeme na místě činu…

Ze služebního vozu vystoupila drobnější blondýnka a vyšší hubený policista. A pak najednou jako když mávne proutkem a já se ocitl v období normalizace. Paní po mně nekompromisně vyjela, že jsem neměl psa pod kontrolou a tím porušil vyhlášku… Pak mi sdělila, že jsem se nerozhlédl. Nebylo pochyb, tohle je zastrašování, myslel jsem si. A pan policista mi to potvrdil otázkou, jestli vím, co je křivé obvinění a co by se mi mohlo stát. Potom chtěli vědět, kdo mi poradil podat to oznámení, kdo to je, kde pracuje a jeho/její jméno. Já se jen zmohl na: „Vy asi nejste moc rádi že jsem to podal?“.

Bylo toho daleko víc a já jak v Jiříkově vidění. Pak tomu ovšem dali korunu otázkou, čeho tím chci dosáhnout (asi tím oznámením). Nemyslím si, že mě chtěli vyslechnout, spíš odradit.

Co dodat? Mé poděkování kladenským požárníkům, zvláště Dominikovi a také paní doktorce Petře za neuvěřitelně lidský přístup. Jste oporou všem, kdo oporu potřebují. I nadějí, že jsme přeci jen v civilizované společnosti.

Co se policie týká, podal jsem stížnost na GIBS a získal číslo jednací. Také vím, že ti dva kovbojové překročili nejen mé právo na respektování osobnosti a důstojnosti, zdvořilý a šetrný přístup, ale také svou pravomoc. Dodnes jsem nedostal žádnou informaci od kladenské dopravní policie ani to již výše zmíněné číslo jednací. Je mi jasné, že tu jde o něco víc než o otřeseného důchodce a přejetého psa. Mé snahy přijít věci na kloub narážejí na: „Nemohu, nechci přijít o práci …“.

Že by provázanost? ...ale to je vlastně korupce, nebo se mýlím?