Jason
Jason (čti Džejson) byl první slepecký pes mojí ženy. Byl pro mne obrovskou výhrou. Žena tenkrát odmítala jakýkoliv kontakt s vnějším světem. "Na co bílou hůl?" říkávala. "Na co psa, vždyť mám tebe?"
Já vím, teď to zní jako legrace, ale tenkrát mi moc do smíchu nebylo. Nakonec po dlouhých bojích vyplnila formulář a za pár týdnů přijela paní z centra pro výcvik slepeckých psů. Prohlédla si jak bydlíme, kolik máme pokojů, zjistila kolik je kolem parků, jaké jsou naše zvyky a kam asi bude budoucí pomocník chodit dělat potřebu. Podle těchto údajů vybere pejska vychovaného a tudíž i zvyklého pokud možno ve stejných podmínkách. Inu, co vám budu povídat, uplynulo pár týdnů a už nám volali ze San Rafael, kde byla škola - výcvikové středisko pro pejsky a jejich nové páníčky a paničky. www.guidedogs.com/site/PageServer
V daný termín jsme přijeli a prohlédli si manželčino dočasné působiště. O pokoj se dělila s jednou paní z Colorada. U každé postele bylo lůžko pro pejska a vedle linky pak pejsčí jídelní koutek. I balkon byl vybaven s ohledem na čtyřnohé pomocníky. http://video.guidedogs.com/files/campus-life.wmv
Šest týdnů uběhlo jako voda a Jason si v novém prostředí zvykl velice rychle. Poslední den se konala oficiální graduace. Tam člověk který pejska, vychoval předal tohoto graduícímu studentovi a vše pak bylo zakončeno perfektní ukázkou psí dovednosti. A aby to nebylo málo, nakonec dárci předali slavnostně finanční dary. Na vlastní oči jsem viděl, jak nějaký chlapík dal škole šek v hodnotě $80.000 a chtěl zůstat v anonymitě. http://www.guidedogs.com/site/PageServer?pagename=news_newsletters_gdn Jason si doma "přečetl" každý kout, pak se žuchnutím v jednom lehl a usnul. Od té doby to bylo jeho místečko. Byl to opravdu hodný a poslušný pes. Žena ho však nikdy nebrala na procházky jak slibovala. Místo toho ležel chudák Jason neustále doma a nebýt občasných výletů s kamarádem Robertem, nedostal by se nikam.
Léta plynula a my se už dávno přemístili ze San Francisca do Concordu http://www.ci.concord.ca.us/slides/slide5.htm na druhé straně zátoky. Jason měl konečně výběh a byl spokojen. Jenomže už byl starší a bylo to na něm znát. Začal se těžko zvedat, nohy se mu pletly a z ničeho nic začal ztrácet orientaci. A pak už to s ním šlo docela šupem s kopce. Žena to léto odjela na pár měsíců do Kladna k rodičům a já zůstal doma s Jasonem. Jednoho rána už ani nevstal a po krátké prohlídce jsem si všiml, že se mu uplně propadla lebeční kost zrovna nad levým okem. Věděl jsem, že je zle a co musím udělat. Celé dopoledne jsem se odhodlával k tomu činu , nakonec jsem šel pro obojek a vzal Jasona do auta. Očividně mu nebylo nejlíp a cestou mi několikrát položil hlavu do klína. Zaparkoval jsem u Animal Control http://ca-contracostacounty.civicplus.com/index.asp?nid=59 a chtěl pustit Jasona ven z auta, ale jako by se mu nikam nechtělo. Jen na mě smutně koukal svýma chápajícíma očima. Neměl jsem sílu zatáhnout za obojek, natož škubnout, a tak jsem tam stál a jemně natahoval vodítko.Jako by věděl, co ho čeká, se pomalu začal za mnou šourat směrem ke dveřím budovy. Občas zastavil, počkal až se otočím a pozorně mě zkoumal. Bylo mi zle. Zle ze života, z krutosti osudu i z toho, že jak se zdá, manželce je všecko jedno.
U okénka mě přivítala paní se slovy: „Copak se stalo tvému miláčkovi?"
„Je starý a má propadlou lebku." Odpověděl jsem potlačujíc slzy.
„Aha a ty chceš..." zarazila se uprostřed věty, asi na mne musel být strašný pohled.
Otevřela dveře a soucitně mi pomohla k lavici u stěny chodby.
„Posaď se", řekla jemně, jak to jen ženy umí, když vidí uplakaného chlapa.
Jason seděl vedle mne, jeho upřené oči jsem cítil až v žaludku.Věděl, co se stane. Musel to vědět, každý jeho pohyb naznačoval napětí a strach. Instinktivně se ke mně tiskl jako by hledal záštitu. A pak se otevřely lítací dveře, takové jaké jsou ve všech nemocnicích na celém světě. Věděl jsem, že je to má poslední chvíle s Jasonem. S hlavou skloněnou k zemi jak malé dítě jsem se snažil vrátit čas, zastavit okamžik...modlit se k bohu, kterého jsem do té chvíle neznal.
„Budeš chtít vodítko vrátit?", ptala se sestra.
„Ne."
Stále jsem upřeně koukal k zemi, na kterou začaly kapat mé veliké slzy. Sestra mi musela otevřít ruku, ve které jsem vodítko svíral a pak si Jasona odváděla pryč. Šel poslušně, ale v lítacích dveřích se zapřel a nechtěl dál, dokud mu sestra nepovolila. Otočil se a koukl na mne přes rameno. Tak nějak jakoby říkal: „To je dobrý, nebul, já budu OK." A pak se ty dveře zavřely a já bulil jak malej Jarda. Dál si pamatuju jen to, že když jedné sestřičce končila služba, přišla za mnou a odvedla mne k autu. Zeptala se, jestli mohu řídit a rozloučila se se mnou. Ten poslední Jasonův pohled si budu pamatovat do posledních dnů. Nikdo mi nikdy nevymluví, že zvířata nemají rozum a nejsou schopná citu nebo komunikace. Stejně jako naše děti jsou čistota a nevinnost sama.
PS: v pondělí zemřel po dlouhém a nerovném boji s rakovinou jeden z mých nejlepších přátel František Hrubý, člověk s velkým Č, manžel, otec, a muzikant jaký se jen tak nerodí. Zakladatel prvních Máků http://www.lenkow.cz/maci.html a já vím na beton, že mě s Jasonem drží místo u stolu Kytaru na klíně a napůl dopite pivo. Stejně jako dřív...ve staré zaplivané putyce U Černé Máry.
Na zdraví kamarádi...a na shledanou.
Ivan Suchel
O hodných lidech ,hasičích a policajtech mimo mísu.
Ze služebního vozu vystoupila drobnější blondýnka a vyšší hubený policista. A pak najednou jako když mávne proutkem a já se ocitl v období normalizace. Paní po mně nekompromisně vyjela, že jsem neměl psa pod kontrolou a tím poruši
Ivan Suchel
Kulturní šok jako rána do žaludku
Je pozdě, plížím se jako kojot do kurníku , všude je tma a ticho. Mám strach abych Dášu neprobudil, má toho chudák za celý den dost.
Ivan Suchel
CNN nebo TASS?
"Cože?" Nemohl jsem věřit svỳm uším. Pokaždé když s někým z Čech mluvím, tak mi vyrazí dech nějakou takovou jobovou zvěstí. Nejhorší na tom je, že většina lidí tam "doma " v Čechách tomu věří. A proč vlastně ne? Je to přece "naše" CNN, která tvrdí, jak je v USA špatně a jak je Amerika ve své nabubřelosti konečne na dně.
Ivan Suchel
A zase doleva...
1985 Báseň pro soudruha Lemona, který tvrdil, že strana potřebuje takového rebela jako jsem byl já..
Ivan Suchel
Růže a maso
U dřezu ve váze jediná růže
Další články autora |
Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem
Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...
Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu
Premium Příběh Jaroslava Dolejše je ukázkou, jak funguje ruská propaganda a jak se z amatérského sportovce...
Obyčejně nikoho nepodporuji, ale teď musím, řekl Schwarzenegger k volbám
Herec a bývalý guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenegger oznámil, že v prezidentských volbách v USA...
Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády
Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...
V Rakousku bojují o život dva Češi. Jeli na střeše metra, srazil je nadchod
V rakouské nemocnici bojují o život dva Češi, kteří se v úterý ve Vídni vážně zranili při jízdě na...
Pavel poblahopřál Trumpovi k vítězství. Pouto zůstává silné, doplnil prezident
Republikán Donald Trump ovládl americké prezidentské volby. Na jeho vítězství reaguje celý svět, a...
Největší comeback v dějinách USA, jásá Orbán. Na Trumpa prší gratulace
Donaldu Trumpovi, který podle dosavadních propočtů zvítězil v amerických prezidentských volbách, už...
Síkela jde na „grilování“. Europoslanci posoudí, zda má být komisařem
Od našeho zpravodaje v Bruselu Ve středu odpoledne český kandidát na eurokomisaře Jozef Síkela předstoupí před europoslance k...
Z vykradení domu po výbuchu jsou podezřelí dva recidivisté, hrozí jim tři roky
Policisté dopadli dva muže, které podezřívají z vykradení rodinného domku poničeného výbuchem v...
Prodejce / Konzultant (muž i žena) do showroomu nábytku
MEBLIK CZ s.r.o.
Praha
nabízený plat:
35 000 - 37 000 Kč
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1675x