Kino Pani Nostalgie

Každý večer se těším až zavru oči víčka jak železná vrata skladiště vzpomínek.

procházím halou a převracím zaprášené haraburdí

úplně vzadu je promítací sál
a Nostalgie ta ošklivá baba mě podá vstupenku
pokaždé stejné představeni

vejdu dovnitř a lehnu si na divan
krásny příběh dvou krásných duší
než se naději sál se rozsvěcí raním přítmím a
biletář Rozum mě podává kapesník;

"Ale no tak pane, vždy´t to byl jen film."