Velikonoční téma

Pokud čekáte něco o kraslicích, pomlázce a mazancích, nedočkáte se. Pro mne jsou Velikonoce spojeně s osudem člověka, který to neměl lehké. Zkrátka se lišil a doplatil na to.

Často převádím dávná témata do dnešní doby a do dnešních poměrů. Docházívám pak zpravidla k závěru, že jsme se my, lidé, od té doby, tedy od oněch velikonočních svátků v roce 33, zase o tolik nezměnili.

Žil byl na malém městě jeden člověk, kterému nebylo lhostejné, jak se tam žije, jak se lidé  chovají k prostředí, ve kterém žijí a k sobě navzájem. A protože s lidmi pracoval, snažil se na to, co se mu nelíbilo, upozorňovat. Viděl, jak se plýtvá finančními prostředky, elektřinou, vodou. Viděl také, jak se zboží zbytečně balí do přemíry obalů, igelitů, kartónových krabic, všelijakých pytlů a tašek. Sledoval, jak lidé tu přemíru obalů vyhazují na skládky, ale často také do příkopů podél cest a na okraj lesa, louky nebo pole. Věděl, že přírodě to potrvá staletí, než se s takovou náloží cizorodého materiálu vyrovná a nebylo mu to jedno. Snažil se lidi o dopadech takového jednání informovat, poukazovat na škodlivost takového konání, ano dokonce i malounko a pokud možno nenápadně svoje bližní i trochu vzdělat nebo lehounce, ale opravdu jen sotva znatelně vychovat. Snažil se působit, ale pokud možno moc neprudit.
U některých se těšil značné vážnosti, u jiných zase sklízel nevoli, ba přímo odpor. Proč se nezařadí? Proč není jako ostatní? Proč mu vadí, že ti pověření myslí jen na sebe a na svůj prospěch a ne na to, aby tady něco zbylo i pro naše vnuky a pravnuky? Proč nežije spotřebním způsobem života jako oni a nedá pokoj?
I začali do něho oni Nevolníci ( odvozeno od oné nevole) šít a útočit na něj. Co je prý mu do toho, kdo co jak balí a kam to pak vyhodí, kdo zaneřádí kus lesa nebo louky a udělá z něj skládku!  Ať se stará každý o sebe a o to, aby se měl dobře. Tak to bylo vždycky a žádná apokalypsa z toho nebyla. Ale to těm Nevolníkům nestačilo. Dostali z našeho Vzdělavatele strach. A to se projevilo tím, že na něj začali útočit. Sledovali ho, co dělá špatně. Každý přece musí dělat něco špatně, že? Když nic podstatného nenašli (Vzdělavatel byl člověkem zásadovým), začali zveličovat a vymýšlet si, šířit o něm pomluvy a fámy. Vzdělavatel si toho nevšímal. Neměl čas na to, aby na to vůbec reagoval. Organizoval besedy, brigády, psal články, vysvětloval, ale také docela prostě navlékl rukavice a dal se do vyklízení toho neřádstva. Nevolníci zostřili své ataky. Proč to asi všechno dělá? Copak tím asi sleduje? Není nějaký podezřelý? Kdo nebo co za tímhle podivným chováním je? Čeho tím hodlá dosáhnout? Kam až to celé zajde? Nebudou muset i oni, Nevolníci začít taky hospodařit energií, vodou, financemi nebo dokonce, nedej bože, začít po sobě uklízet? To by tak hrálo! Prostě ho odepíší a basta!
Nebylo to úplně jednoduché, protože Vzdělavatel měl spoustu příznivců. Rozpoutala se štvavá kampaň, Vzdělavatel byl nařčen z kariérismu, uplácení a dalších několika desítek vykonstruovaných „závažných“ prohřešků. Trvalo to dlouhý čas a bylo potřeba trpělivě a dlouhodobě zasévat semínka závisti a nesnášenlivosti, než se zášť ujala a začala vzkvétat. Vzdělavatel byl unavený trpělivou prací, začal trpět syndromem vyhoření a začal to celé vzdávat. Přestal vidět smysl svojí práce a snažil se jenom to lidské peklo přežít. Tím posílil svoje nepřátele a ti zostřili svoje působení. Vzdělavatel to celé vzdal a potupně skonal na kříži společenského hodnocení.
Vše zarostlo plevelem, lidé se brodili v odpadcích, všude byl nehorázný binec a nerostné suroviny záhy došly. Lidé pochopili, proč se Vzdělavatel snažil, ale bylo pozdě. Síly a vervu mu už nikdo vrátit nemohl. Pesimistické? Ale o tom přece velikonoční svátky jsou. Nebo snad ne?