Napadlo vás někdy zamyslet se nad takovou běžnou věcí denní potřeby, jakou je obyčejný toaletní papír? Aneb co také musí řešit pedagog na Den učitelů.
Zašla jsem dnes odpoledne na školní WC a našla jsem tam kilometry vymotaného toaletního papíru ležérně poházené na zemi. Co dětem říct? Cesta vede přes osvětu. Ti vnímavější nebudou jen tak plýtvat něčím, o čem se něco zajímavého dozvědí. A když už jsem zjišťovala, podělím se i zde.
Začala jsem ekologií. Běžná rolička váží kolem dvanácti deka a na její výrobu se spotřebuje 1,2 kg dřeva,130 l vody a asi 1,3 kWh elektřiny. To by na některé plejtváky mohlo zabrat. Aby Evropané mohli udržovat hygienu na WC, pokácí se denně více než 2OO vzrostlých stromů.
Toaletní papír znali už staří Číňané kolem roku 600 našeho letopočtu. Vyroben byl z rýžové slámy. V té době se k tomuto účelu používala v Evropě suchá tráva, mech nebo spadané listy. Později bohatší lidé používali vlnu nebo konopí.
Očista na WC má také své zvláštnosti geografické. Například v Asii nebo Africe se k tomuto účelu používalo ruky. Prostě levá se používala k očistě po vykonání potřeby a pravá k jídlu a společenskému styku. Některá náboženství, například muslimové nebo Židé, měli velmi přísná pravidla pro použití WC, včetně modliteb, hygieny, orientace latríny nebo pravidel, kterou nohou do oné místnosti vkročit.
Zhruba od dob Komenského se na záchodě papír používal, nešlo však o papír toaletní. K očistě byl využíván běžný papír nebo výše zmiňované přírodniny. O něco později byl vynalezen bidet. Ten šlechta využívala od počátku 18. století. Asi o sto padesát let později byl v Americe vyroben toaletní papír, jak jej známe dnes. Dalších zhruba sto let trvalo, než výrobce zaručil, že bude "bez třísek". V bývalém Sovětském Svazu se toaletní papír začal vyrábět teprve v šedesátých letech minulého století. Nejprve to velký ohlas u lidí nemělo. Nechápali, proč utrácet za takovou věc, když k očistným účelům mohou stejně dobře použít rozřezané noviny. První toaletní papíry se tehdy distribuovaly do sovětských domácností zdarma.
Na hradním WC se paní toaletářka pravidelně po zájezdech turistů jistých národností rozčiluje, že má plné odpadkové koše použitého toaletního papíru. Je to tím, že některé toalety si s papírem, ani tím toaletním, zkrátka neporadí a ucpávají se. Jiný kraj, jiný mrav. Z tohoto úhlu pohledu nelze než souhlasit s výrokem jednoho mého známého, sociologa a náruživého cestovatele: " Evropa končí tam, kde přestává být na záchodě běžný toaletní papír a člověk musí myslet na to, aby měl s sebou vlastní."
My o něco dříve narození pamatujeme na doby, kdy toaletní papír býval luxusem. v osmdesátých letech vyhořela papírna ve slovenském Harmanci a mnoho domácností bylo nuceno používat různé náhražky. Když například moje šetrná maminka dostala květinu k MDŽ zabalenou do hedvábného papíru, nařídila mi, abych papír rozřezala na kusy a umístila na WC. O velikosti kusů nic bližšího neuvedla, a tak jsem řezala a řezala... A vznikly cedulky velikosti jízdenky MHD.
Dnes máme velkou možnost výběru, co se týče ceny, jemnosti nebo počtu vrstev. V Anglii se vyrábí dokonce papír vlhčený. Já bych se přimlouvala za recyklovaný, je mi přece jenom těch pokácených stromů líto. No a samozřejmé je, že do toaletní mísy nic jiného než toaletní papír nepatří. Dokonce ani jídelní ubrousky nebo papírové kapesníky nebo odličovací ubrousky ne.
Snad to do příštího kroužku všechno nezapomenu těm malým nepořádníkům říct.
