Pohádka o komunikaci a porozumění

Člověk je tvor společenský. Aby mohl ve společnosti svých bližních existovat, musí s nimi komunikovat. A to nebývá pro každého právě snadné.  

 Už se vám někdy stalo, že ačkoli jste s někým mluvili stejným jazykem, ne a ne se dohovořit a každý si beznadějně vedl svou? Ano? Čím je to způsobeno?

Možná vám něco napoví dnešní pohádka:
 

Jeden Akvarista měl velmi mnoho vzácných cizokrajných rybiček. Protože každá z nich byla skutečným originálem, netroufal si žádné dvě dát pohromadě, měl tedy ohromné množství obřích skleněných číší, z nichž každou obývala jediná vzácná rybka. Protože to byly originály, měla každá z rybek svůj vnitřní svět, který byl jinak zbarvený, jinak zkalený, voda v každé z číší jinak chutnala a byla jinak cítit, každá číše se rozezněla jiným tónem, když o její stěny její obyvatelka zavadila.

Rybkám bylo v jejich číších smutno a pokoušely se spolu komunikovat. Rybka plovoucí ve vodě zbarvené dohněda viděla vše přes hnědavou mlžnou clonu a marně všem ostatním namáhavě vysvětlovala, že svět je hnědý. Nikdo jí nevěřil, ani rybka plovoucí v zelené vodě, ani rybka z kouřově našedlé číše, ba dokonce ani ta rybička, v jejíž číší byla voda průzračně čirá. Jedné rybce voda v číši dost silně zapáchala a ona se s obtížemi pokoušela ostatním sdělit, že celý vesmír odporně páchne. Nevěřila jí nejen jedna z kolegyň, obývající číši s omamně vonící květinou, ale dokonce ani ta rybička s vodou průzračnou, čirou a bez zápachu. Jiná rybka žila v číši, jejíž stěnu tvořilo zvětšovací sklo a ona před každým pokusem o komunikaci zděšeně couvala. Myslela si totiž, chudinka, že jí ostatní obří kamarádky chtějí sežrat. Za to s jinou její kolegyní nebylo k vydržení proto, že stěny její číše naopak všechno venku zmenšovaly a ona podléhala bludu, že je ohromná, největší ze všech. Marně zastrašovala všechny kolem a divila se, že se jí nikdo nebojí. Bez výsledku se pokoušela sdělit své dojmy jediná z rybek, v jejíž číši byla voda sladká jako čaj s medem. Všechny rybky v jejím dohledu si ťukaly na čelo, když lokala vodu plnými doušky, nejen ta, co plavala v palčivém nálevu z feferonek, ale i ta z kyselé, ba dokonce i ta ze slané číše. Žádná z rybek nedokázala ostatním zprostředkovat, v čem žije a co to pro ni obnáší, takový život.

 Občas se dokázaly domluvit a shodnout rybičky žijící v číších s podobnými životními podmínkami. Druhou skupinou rybek, komunikujících s ostatními o něco lépe byly rybky s představivostí. Ty si dokázaly na základě předchozích zkušeností aspoň přibližně představit, v čem žijí některé ostatní rybičky, soucítily s nimi a rozuměly jim.

Akvarista, měl-li chvíli času, seděl u svých obřích číší a pozoroval své svěřenkyně. Přemísťoval přitom různé číše tak, aby se dostaly do sousedství těch, jejichž obyvatelky si měly vzájemně co sdělit. Podívaná to byla velmi zajímavá a Akvarista si ji vždycky moc užíval. Jednoho dne dostal nápad: Všem rybičkám vyčistil jejich číše tak, aby voda v nich byla bez barvy, chuti a bez zápachu. Myslel si, že si jeho svěřenkyně budou mít konečně co sdělovat a porozumějí si všechny navzájem. Jeho překvapení však bylo obrovské: Do druhého dne dvě třetiny rybiček plavaly leklé s bříšky vzhůru. A ta třetí třetina? Rybičky se ve svých číších vesele komíhaly sem a tam a užívaly si nový a ničím nezkalený pohled na vnější svět.

Ke které části byste patřili vy?