Bílá rasa degeneruje. Nevratně.

Snad se na mně nebudete vážení čtenáři zlobit za to, jsem použil titulek poněkud kontraverzní. Mám však za to, že indicie výše uváděného procesu jsou natolik zřejmé, že snad stojí za malé zamyšlení. Alespoň mně za zamyšlení stály. Ujišťuji vás, že jsem nechtěl slovem degenerace kohokoliv konkrétního urazit.

Takže – téma je nastoleno a můžeme ho společně zpracovat a vytvořit. Proces úpadku bílé rasy v Evropě a Americe, popíši na následujících parametrech:

1)    nízká porodnost bílé rasy

2)    absence lidové domobrany a vlastenectví v nejširším slova smyslu

3)    absence integračního bodu společenství

4)    posedlost konzumem a nechuť pracovat

5)    neschopnost jedince vytvořit si vlastní názor

6)    neschopnost jedince uplatnit svou tvůrčí jedinečnost

7)    závislost bílé rasy na produkci ostatních lidských ras

ad 1

Porodnost je ve všech zemích euroatlantické zóny katastrofálně  nízká. Většinou nedosahuje úrovně prosté reprodukce. V tomto článku nechci diskutovat proč je tomu tak. Je zřejmé, že ve všech tzv. bílých státech, jsou ochotni plodit a vychovávat děti zejména Romové, Asiati  (ať už žlutí, či indičtí) , dále pak Hispánci a Afričané. Přesné statistiky zde nemá cenu uvádět, jsou mimo rozsah tohoto článku.

S tím souvisí benevolentní potratová politika států a likvidace nenarozeného života ať státními, či komerčními zdravotními organizacemi. Potrat se stal obrovským a vyhledávaným obchodním artiklem. Neúcta k života na nás dýchá ze všech médií, televize, internetu, filmu, apod...

Rovněž zde narážíme na stále rostoucí problém zejména mužské neplodnosti a neschopnosti párů přivést na svět dítě přirozeným způsobem. A neochotu žen rodit jinak, než císařským řezem.

Pokud k výše uvedeným argumentům přidáme všeobecný úpadek rodinných hodnot, a nezájem obyvatelstva o kultivaci rodinného života, neštěstí je hotové. Vše, co bylo napsáno v bodu 1, stačí na pomalý, ale jistý a nevratný ústup bílé kultury v nepříliš vzdálených desetiletích.

ad 2

Dovednost bránit vlast. Vědět, co je zapotřebí udělat, když je rodina a vlast v nebezpečí. Milovat ženu, děti a sousedy tak, že jsem schopný obětovat za ně svůj život. S vědomím, že oni udělají v těžké chvíli to samé pro mně. Hrdost a láska k půdě, ke státní historii a kultuře. Uchování tradic. Respekt k širší lidské rodině.

Muži – zejména mladí, těžko mohou bránit vlast, když je to nikdo rozumný nenaučí. Staří Římani často citovali heslo: Chceš – li mír, připravuj válku. Ano, mír je vždy vykoupený připraveností a odhodláním. A to doslova všech členů širší lidské rodiny. A také vědomím osobní odpovědnosti jedince, za jemu svěřenou povinnost bránit  vyšší hodnoty. Udržení míru je velmi drahý a náročný proces.

Ruku na srdce – prošli jsme za posledních 400 let zkouškami národního charakteru úspěšně? Bránili jsme vlast a naše rodiny? Je schopná naše popová a změkčilá populace bránit územní integritu Evropy? Je naše mládež připravená bránit vlast?

Více se nechci k tomuto bodu vyjadřovat, moje vnitřní přesvědčení je takové, že na invazi Asiatů či muslimů, dobře připraveni  nejsme. Ani fyzicky, ani morálně, ani duševně. K naší škodě nejsme schopni ani do škol pověsit obraz prezidenta. Nemusíme ho mít lidsky rádi, ale je to jasný prvek praktického vlastenectví...

ad 3

Integračním bodem společenství myslím morálně – duchovní hodnotu, kterou převážná část společnosti uznává a nediskutuje o ní. Britové mají královnu a královskou rodinu. Myslet si o ní můžeme lecos, ale úlohu integračního centra Británie plní. A nikoliv špatně.  Vzpomeňme jenom na postoj královny v době bitvy o Londýn. Prostě se postavila za svůj lid a podpořila ho – morálně, lidsky a vlídně. A to je k nezaplacení. Múže to být i autorita politická. Na pár let to snad byl u nás prezident Václav Havel, ale to už je dávno a z aury tohoto muže nezbylo nic.

Integrační osobností bývá často i představitel dominantního státního náboženství, ale v zemi, kde je nejvíce ateistů v Evropě, je představa náboženské autority víc než absurdní. 

Zde nemáme nic, než s prominutím holé zadnice. Naše mládež ani neví, kdo je zakladatel moderního českého státu...

ad 4

Konzum a nechuť pracovat ať hlavou, nebo rukou,  je velmi zhoubný a nebezpečný jev. Velmi podráží a degraduje vše, co doposud v této zemi a v celé Evropě, generace našich předchůdců vytvořily. Bez obalu je nutno říci, že konzumní přístup k životu je výplodem a dítětem úpadkového kapitalismu druhé poloviny dvacátého století. Kdo nevěří, ať si pustí na pár minut televizi. Reklam vybízejících ke konzumnímu způsobu života zde najdeme víc, než zdrávo. Vše v kapitalismu je o spotřebě a konzumu. Bez jakékoliv rozumné míry.

Jak jsem řekl, zde bílá rasa naprosto a dokonale zblbla. Ovšem Asiati nás velmi úspěšně kopírují. Prostě na život bez práce se lehko zvyká a není nikoho, kdo by na tohle uměl dát srozumitelný recept.  Kromě nejmenovaných lokálních diktátorů. Ale to už je mimo rámec tohoto článku.

ad 5

Konzumem zaujatý spotřebitel a občan soudobé Evropy a Ameriky, jen těžko dokáže vyjádřit svůj originální názor na život kolem sebe. A pokud ano, nedokáže ho prosadit. Je mu vtloukáno do hlavy, že monopol na vytváření názorů, mají jím volení politici. A ti pak zařídí vše potřebné. Velký blud. Výplach mozku dosahuje takové gradace, že nevolnictví byl vysoce svobodný režim.  Jen vzpomeňme na to, jak nás tisíckrát vypekli naši politici. A takoví se to zdáli být slušní kluci. A v jiných zemích, to bohužel není o moc lepší. Cílem je vychovat člověka bez názoru, manipulovatelného a hloupého spotřebitele.

ad 6

Tvůrčí schopnosti člověka jsou téměř neomezené. Tvorba je přirozený způsob, jak splatit dluh jedince vůči širší lidské rodině a jak sloužit životu. Položme si otázku, stojí soudobý evropský kapitalismus o tvořivého člověka? O masovou genialitu? Originalitu? Jedinečnost? Pokud vám váš slabý vnitřní hlas nabízí odpověď NE, jste na tom stejně jako já. Socialismus i kapitalismus o žádné chytrolíny nestojí. A nikdy nestál. Elity rozhodují o tom, kdo bude genius, kdo bude tvořit a kdo zůstane sedět na zadku.

Lidé kdysi uměli vyjádřit svou tvorbu také početím a výchovou dětí. Byl to nesmírně zajímavý způsob, jak se umělecky vyjádřit. Ale jak víme, bílá rasa vymírá... Takže zázrak se nekoná ani zde a bude ještě hůř. Výrobu zboží kapitalismus vtipně přesunul do Asie a možnosti tvůrčího vyjádření obyčejného člověka exponenciálně klesají. Zvlášť pokud vášnivě sleduje televizi a internet.... Kruh se uzavírá.

ad 7

Závislost bílé rasy na produkci z Asie, Indie a Afriky, je už mnoho desítek let naprosto katastrofální. Kromě armády nezaměstnaných, všeobecné frustrace obyvatelstva a státního dluhu, tato politika Evropě a Americe nic nepřináší. Nejhorší na tom všem je to, že téměř veškeré továrny jmenovaných kontinentů, vyrábí na německých, francouzských a amerických linkách. Ovšem je to nepochybně to poslední, co si od nás koupily. Modernější výrobní prostředky už si bez problémů vyrobí doma. Nám nabídnou prostřednictvím importérů často ten nejlevnější šmejd, který jako ovce ochotně nakoupíme. Připomíná mi to dobu, kdy námořníci a bílí dobyvatelé nabízeli černochům a indiánům korálky a bižuterii, výměnou za perly a diamanty.

Co dodat na závěr?

Zdá se, že žiji v epoše, kdy bílá rasa vyklízí pozice a uvolňuje místo nějaké své progresivnější kolegyni. Vzhledem k rozsahu tohoto jevu  a hloubce jeho působení se domnívám, že tento proces už není možné zvrátit. Patrně se jedná o důsledky působení přírodních zákonů, které dosud nechápeme, nebo nechceme chápat. Není to selhání jednoho státu, či jednoho politika, či nějaké konkrétní politické strany. Je to všude tam, kde žijí a vegetují bílí lidé. Snad až na nějaké, populačně méně významné lokality. V každém případě se vyplatí studovat historii a poučit se, jak nakládají vítězové s poraženými. Není to pěkné čtení a vše co bylo, se může vrátit. Kdybych věřil spikleneckým teoriím, tak bych snad vyslovil větu, že se jedná o zločinné spiknutí  proti bílé rase.  Rád bych znal názor alespoň několika čtenářů. Takže úplně na závěr – co si o budoucnosti bílé rasy myslíte vy, vážení čtenáři?

František Študlar

Psáno pro   www.astrologiestudlar.cz,   rubrika blog.