Nebudujme centrální registry

Místopředseda Českého statistického úřadu (ČSÚ) pan Drápal sděluje, že uvádění nepravdivých dat při sčítání lidu je tragédií kultury myšlení a že ve Skandinávii by si nikdo nepravdivě odpovědět neodvážil.

Já se naopak vůbec nedivím těm, co schválně uvádějí nesprávné údaje. Sám nemám důvěru v to, jak stát nakládá s mými osobními údaji. Dva příklady z mého života kdy státní/polostátní úředník evidentně dal/prodal má osobní data:

Když jsem kdysi žádal o živnostenský list, vyplnil jsem do kolonek formuláře pro živnostenský úřad i své tituly. Poprvé v životě. Nikdy předtím jsem tak neučinil. Pár týdnů poté mi začaly přicházet nevyžádané reklamní dopisy od různých firem nabízející zboží či služby, které živnostník může potřebovat. A všechny tyto dopisy měly jako adresáta uvedené moje jméno a právě i s těmi tituly. Nemohl jsem to interpretovat jinak než že moje data někdo prodal. (Pozn: 28.3.2011 23:33: Jak si nyní uvědomuji, tady jde ale zřejmě o moji chybu, kdy jsem se mylně domníval, že se jedná o nezveřejňovanou korespondenční adresu;  avšak jednalo se pravděpodobně o údaje uváděné v živnostenském  rejstříku. Úřadu se omlouvám.)

Ve druhém případě, po narození dítěte, jsem byl dokonce telefonicky kontaktován pojišťovací agentkou soukromé pojišťovny, která mi začala nabízet pojišťovací produkty se zaměřením zejména na rodiny s malými dětmi. Když jsem se jí zeptal, odkud ví, že mám dítě, otevřeně přiznala, že ze zdravotní pojišťovny. Té největší, do které spadá po narození každé děcko.

Nejsou to žádné alarmující případy. Ale má důvěra v to, že stát dokáže bezpečně uložit má data, byla podkopána.

Sám ČSÚ uvádí, že data uložená v Národním archivu ze sčítání z třicátých let dvacátého století jsou ještě nyní používána v řízení o restitučních nárocích a přiznávání občanství. A proto nemohou být anonymní. A představte si, že mezi rokem 1930 a dneškem jsme tu měli několik režimů, a to ne vždy člověku příznivě nakloněných. Pokud chtěli někoho dostat, vládci si klidně mohli zajít do archivu pro potřebné informace o dotyčném. Vládci totiž určují, kdo má kam přístup.

Dnes zřejmě budou data v Národním archivu opravdu uložena již anonymizovaná, tomu celkem věřím. Ale co se s nimi děje před anonymizací mi není zcela jasné. Někdo musí formuláře naskenovat a v jednom okamžiku tedy budou data někde v počítači ještě úplná, neanonymizovaná. A dnes stačí mžik oka ke zkopírování. Není mi také jasné, proč úřad potřebuje v bytovém listě jména, příjmení a data narození, když je prý posléze zase vymaže. Pak by mu ale stačil klikyhák, ne plné jméno a datum narození.

Z mnoha důvodů bude v sebraných datech velká chybovost a nechápu, jak výstup může být přesnější než to, co o nás stát už ví. Problém chybovosti je na obou stranách procesu sčítání. Nejenže někdo úmyslně či neúmyslně uvede nesprávná data. Z vlastní zkušenosti vím, že někde prostě sčítací komisař o sobě ani nedal vědět, ani nedorazil. Tedy přesněji: v sousedství zanechal bytový a domovní list, nikoliv však listy osobní. Doufám, že taková data nebudou posléze použita k výpočtu hlasovacích práv ČR v EU a počtu českých mandátů v europarlamentu.

---

Přesto existuje ještě větší nebezpečí, než to, že zaplatíme za nepříliš použitelná data z jednorázového sčítání obyvatelstva miliardami korun a miliony hodin při vyplňování formulářů.

Tím nebezpečím je vznik registrů, ve kterých by se údaje o osobách centrálně shromažďovaly. A, samozřejmě, data v registru by byla uložená neanonymizovaná, to dá rozum. Se všemi hrozbami od budoucích vládců z toho plynoucími. Obávám se, že po nepříliš úspěšném sčítání lidu nastane velký tlak na zavedení takových registrů. Vsaďte se.

Jak velmi správně říká pan místopředseda ČSÚ Drápal (s poukazem na poučení se v již výše zmíněné Skandinávii – tedy tam, kde si nikdo nedovolí uvést nesprávné údaje): "Vybudování registrů je drahé, musíte je mít ošetřené nejen legislativně, ale hlavně bezpečnostně, protože jakmile se do nich někdo nepovolaný dostal, tak v nich může šmejdit a vytáhnout na lidi neuvěřitelné věci z jejich minulosti. O zdravotním stavu, o kriminalitě nebo neúspěších ve škole..."

---

Závěr: sčítání by se nemělo konat, potřebná data už stát má. Rozptýlená na několika místech (katastr, evidence obyvatelstva), ale má. Není třeba dělat drahé monstr akce, stačí zaplatit pracovníky, kteří ty snad opravdu potřebné údaje elektronicky a anonymně soustředí a vyhodnotí z existujících databází.

Ale hlavně: Nevytvářejme centrální registry. Rizika zneužití jsou obrovská, což máme potvrzeno i z velmi povolaných úst pana místopředsedy ČSÚ Drápala.