Povinná solidarita a jiné zlodějiny

Suverenita, solidarita, manželství. Tyto a další dlouhodobě zavedené pojmy jsou vykrádány. Ti u kormidla by si měli přečíst Havlův projev "Slovo o slovu" a nepodporovat degradaci ověřeného názvosloví.

Ve svém projevu nazvaném "Slovo o slovu" při příležitosti udělení ceny německých knihkupců, ještě na sklonku totality, se relativně mladý Václav Havel zasazoval o to, aby slovo mír znamenalo mír, demokracie byla demokracie, svoboda slova znamenala svobodou slova. Havel oceňoval snahy o navracení původního významu slovům, která byla komunistickými vládci převrácena naruby. Jsem přesvědčen, že si přál i u jiných slov, aby měla neposunutý či nepřevrácený význam. Pluralita názorů pro něj jistě byla pluralitou názorů, suverenita byla suverenitou, svobodné volby byly svobodnými volbami, cenzura byla cenzurou, totalita byla totalitou.

Havel tehdy, v roce 1989, ještě před Sametovou revolucí, psal mj. o cenzuře, ale hlavně psal o síle slova. Tvrdil například "... žiju tam, kde slovo Solidarita bylo schopno otřást celým mocenským blokem". Měl na mysli polské odbory Solidarita, které stály u zrodu pádu socialismu v Polsku. Dovedete si představit, že by se tenkrát ta odborová organizace jmenovala "Povinná solidarita"? Jak by asi byla úspěšná?

Havel v projevu připouštěl (a rozvíjel), že "moc slova není jednoznačná a průhledná". Hovořil o vyčpění slov, hovořil o jejich překrucování a zneužívání, a naopak i o snahách o navracení původního smyslu. Havel ve svém proslovu nehovořil explicitně o záměrném předefinovávání slov. Nicméně prohlásil (pozn. pod čarou A) "... jak snadno se může dobře míněná věc změnit ve zradu svého vlastního dobrého úmyslu - a to opět jen skrze slovo, jehož smysl nebyl zřejmě dost bedlivě střežen."

Vezměme si jako příklad heslo francouzské revoluce "Volnost, rovnost, bratrství".  Mám pocit, že ta slova většina lidí označí za pozitivní. Představme si však nové heslo "sdílená volnost, odstupňovaná rovnost, bratrství ve zbrani". Jak se bude líbit? Asi moc ne, protože "sdílená volnost" už není "volnost", "odstupňovaná rovnost" už není "rovnost" a "bratrství ve zbrani" už nejspíš nebude to pravé ořechové "bratrství".

Přidání přívlastku původní slovo relativizuje a postupem času ho může i zcela degradovat. V průběhu let bude původní význam pojmu samotného přemazáván novým slovním spojením - tisíckrát opakovaná lež se stane pravdou. Posléze již nebude potřeba adjektiva, a starý pojem bude mít již sám o sobě nový význam. Na takovýto postup se hodí opět citát z Havlova projevu:
"Taková věc se může stát velmi snadno, člověk si toho téměř nevšimne, stane se to nenápadně, tiše, pokradmu .... Jenomže to je přesně onen ďábelský způsob, jímž nás dokážou slova zrazovat, nejsme-li při jejich užívání trvale obezřetní."

Střežení smyslu slov má svůj význam. Stanovuje konstantní terminologii i ve společenské oblasti, zabraňuje všeobecné relativizaci hodnot a jejich rychlému nahrazení rychlokvaškami. Bohužel snaha o redefinice ověřených pojmů - a to spíše těch s pozitivním významem - je v posledních desetiletích fenoménem čím dál častějším.

---
Prvním příkladem z novodobé historie budiž "sdílená suverenita", která již není suverenitou, i když pojmově se tak tváří. Když se v minulosti měnily smlouvy EU, operovali obhájci Lisabonské "novelizace" tím, že pořád ještě budeme mít suverenitu, akorát že sdílenou. Dovolí si někdo nyní tvrdit, že jsme ještě suverénním státem, když naši přeposlanci přijímají - povinně - množství legislativy z EU? Někdo ano. Někteří budou tvrdit, že je to tak v pořádku, protože máme sdílenou suverenitu. Čímž potvrzují zcizení pojmu suverenita. Nedávným dokladem vykradení pojmu suverenita je i migrační politika EU. I když Maďarsko a Polsko (a bohužel nikoliv Česká republika) byly proti tzv. "povinné solidaritě", přesto se budou muset podvolit kvalifikované většině. Polsko a Maďarsko již nejsou suverény na svém území, i když mají suverenitu určitě uvedenu v ústavě. Ta byla přebita sdílenou suverenitou, která suverenitou není.  

---
Výše zmíněná migrační politika se stala jevištěm i pro aktuální předefinování pojmů. Tentokrát se stalo obětí slovo solidarita. Nově zavedená "povinná solidarita" (mandatory solidarity mechanism) již není solidarita, i když pojmově se tak tváří. Legislativa, se kterou souhlasil i náš ministr Rakušan, není výmyslem švédského předsednictví EU. Již české předsednictví tuto reformu v září a říjnu 2022 prosazovalo, ale nechlubilo se tím. 20.října 2022 české předsednictví dotvořilo dokument pro EU již hovořící o povinné solidaritě (compulsory solidarity). Správně předpokládalo, že si toho naše média, včetně veřejnoprávních, nevšimnou (viz též pozn. pod čarou B). Ministr Rakušan věděl velmi přesně, co bude za pár měsíců podepisovat - jeho úřad to sám připravoval, akorát o tom tehdy neinformoval občany České republiky.

Starší ročníky pamatující socialismus si jistě vzpomenou na tzv. "fond solidarity" s trpícím lidem té či oné africké či asijské země. Děti ve škole dostaly pokyn přinést od rodičů jistý obolus na "fond solidarity". Rodiče příslušný obnos ze svých peněženek vydali, většinou nedobrovolně, ale ne úplně povinně. Obolus vydali v přesvědčení, že kdyby tak neučinili, jejich dítě to bude mít kádrově polepené a třeba se pak nedostane na střední či vysokou školu. Solidarita byla tedy dobrovolně povinná.

Po sametové revoluci se pojmu solidarita vrátil obvyklý význam: solidarita byla dobrovolná pomoc. Nyní se však, zdá se, vrací totalitní manýry, a to s přeskočením fáze "dobrovolně povinná", a rovnou předefinováním solidarity na povinnou záležitost. Orwellovi antihrdinové by měli radost.

---
Bohužel permanentně hrozí i další předefinování důležitého slova: manželství. V jednání je zavedení tzv. "stejnopohlavního manželství", neboli - ještě více matoucím způsobem pojmenované - "manželství pro všechny". Všem potencionálním zlodějům pojmů jsem k tomuto tématu v roce 2018 vzkázal: Nazvěte si to jinak. Třeba manmužství nebo ženželství. Ten vzkaz je stále aktuální. Nechť zainteresovaní nekradou pojmy, aby vzápětí začali volat „Diskriminace! Diskriminace!“. Nechť si nazvou daný svazek jinak, a poté ať v parlamentu obhajují jednotlivá práva a povinnosti (ano, existují i povinnosti), jaká má manželství i pro - dejme tomu - manmužství nebo ženželství. To bude fér, nikoliv vykrádání pojmů, které se nám snaží proponenti předefinování vnutit.

---
Co vymyslí zloději pojmů příště? Co třeba taková "dekarbonizovaná svoboda", "kulinářští červi" či "nařízená inkluzivní charita"? Či "uvědomělá svoboda projevu"? Bude to ještě svoboda projevu? Nenápadné předefinovávání i staletími osvědčených pojmů pokračuje a obávám se, že pokračovat bude. Živná půda existuje. Mladého Havla a jeho obezřetnost ke slovům bohužel dobře nestudoval Petr Fiala, jinak by nemohl zároveň s pojmem "svoboda slova" vypustit z úst sousloví "právo na korigované infomace".
 

Havlův projev si na rádiu Svobodná Evropa nevyslechl v roce 1989 ani Petr Pavel. Ani později si ho jistě nenastudoval. Jinak by nemohl podporovat předefinování pojmu "manželství" přidáním přívlastku "stejnopohlavní". Avšak právě pro Fialu a Pavla, tedy pro ty, kteří mají moc, by esej "Slovo o slovu" měla být povinnou četbou.

Úvahu zakončím opět citací z projevu Václava Havla:
"Všechny důležité děje reálného světa - krásné i obludné - mají totiž vždycky svou předehru ve sféře slov."

-----------------------------------------------
Pozn. pod čarou A: Havlův projev tenkrát četl zástupce, nikoliv Havel sám. Ten nesměl opustit totalitní Československo.

Pozn. pod čarou B: Je vskutku smutným vysvědčením pro česká média, že o takto závažném dokumentu v říjnu 2022 nereferovala.