Bestie, sedmá kapitola

Matěj Mlynář, hrdina detektivek Bez duše, Zavátá sněhem a V temnotách přichází v příběhu na pokračování. Bude vycházet v sobotu jednou za 14 dnů

Matěj Mlynář, hrdina detektivek Bez duše, Zavátá sněhem a V temnotách přichází v příběhu na pokračování.

Matěj Mlynář nikdy neplánoval, že se stane policistou. Když ale jednoho dne zmizí a následně je nalezen mrtev jeho nejlepší kamarád Tibor, osud ho zavane úplně jiným směrem. V touze pohlédnout vrahovi svého přítele jednou do očí se stává policistou. V Bestii ale není ještě vysloužilým vlkem samotářem. Je vlčetem, kterému teče mléko po bradě, a s vyšetřováním zločinů nemá příliš mnoho zkušeností. Zato zápalu ano. A když ho osloví matka dítěte zasažena tragédií, nedokáže jen tak sedět a vyráží pátrat do ulic Jindřichova Hradce, které jsou temnější, než by se mohlo na první pohled zdát.

Přečtete si

Prolog 

První kapitoluDruhou kapitolu Třetí kapitolu Čtvrtou kapitoluPátou kapitolu Šestou kapitolu

/7/

„Dovedeš si to představit?“ vytrhl mě Roman z přemýšlení.

Podíval jsem se na něj.

Můj strýc řídil a kouřil další cigaretu.

„Cože?“

„Dovedeš si představit, že dvanáctiletej kluk prodává drogy?“

Pokrčil jsem rameny. Dovedl jsem si představit kde co. Tak proč ne tohle. Někdy mi připadalo, že svět se řítí do pekla mílovými kroky. Na akademii nám povídali o případu, v němž vnuk svýho dědu ubodal nůžkama kvůli pitomý stovce. A za dobu, co jsem dělal pochůzkáře, jsem už taky pár hnusných věcí viděl.

Ne, myslím si, že mě realita každodennosti doháněla jako stíhačka a už mě nic nepřekvapovalo.

„Ty vole. Rosťa. Rosťu znám od dětství. To přece…“

„Romane,“ stopnul jsem ho.

„Co je?“

„Musíš to brát z jinýho pohledu.“

„Z jakýho do prdele?“

„Z nezaujatýho. Musíš k tomu přistupovat…“

„Ale to je přece Rosťa. Jeho mámu…“

„V tenhle moment je to kluk, kterej zmizel. Kluk kterej zmizel a v jehož batohu se našla docela velká hotovost a drahá hračka. Kde k tomu přišel? Kam zmizel? A proč by jeho kamarádi tvrdili, že kšeftuje s drogama?“

Roman na mě hleděl vytřeštěně.

„Tak vidíš. Je potřeba tohle všechno prověřit.

„Takže to chceš jít jako za tím Žitem?“

Přikývl jsem. „Přesně to mám v plánu. A chci toho kluka najít, ať se děje, co se děje. Protože jestli v tom jede tenhle týpek, tak to není úplně dobrý.“

„Copak ty ho znáš? Ty víš, kdo je ten Žito?“

„Vím. A žádná sranda s tímhle člověkem není.“

A vlastně by mě nepřekvapilo, kdyby mu Rosťa Hrdlička spadl do spárů.

Žito se ve skutečnosti jmenoval Leopold Žitný. Místní firma, která jela ve všem, na co jste si jen vzpomněli. Vloupačky, vybírání výpalnýho, prodej a distribuce drog. S tímhle chlapem to šlo z kopce už od základky. A ani teď to s ním nebylo podle všeho lepší. A co jsem si pamatoval, hrozně rychle se vytočil. Stačilo, aby ho člověk trochu naštval a hned startoval a lítaly rány. Měl opravdu krátkou zápalnou šňůru.

To jsem si pamatoval až moc dobře.

„Matěji,“ vyrušil mě Roman z přemýšlení. „Odkud toho chlapa znáš?“

„Ze základky. Chodili jsme spolu na základku,“ odvětil jsem. „Seděli jsme v jedný lavici tři roky.“

„Děláš si prdel?“

„Ne.“

„A fakt si myslíš, že to je on? Nemůže to být…“

„Ne. Myslím si, že je to on. Nikdo jinej z galerky se tak nejmenuje,“ odvětil jsem.

„A ty víš, kde ho hledat?“

Přikývl jsem. „Od chvíle, co jsem nastoupil ke sboru, jsem ho hledal už dvakrát. Myslím si, že nebude problém ho najít ani tentokrát.“

Příští část vychází v sobotu 8.2.