Bestie, prolog

Matěj Mlynář, hrdina detektivek Bez duše a Zavátá sněhem, přichází v novém příběhu na pokračování. Bude vycházet v neděli jednou za 14 dnů

Matěj Mlynář, hrdina detektivek Bez duše a Zavátá sněhem, přichází v příběhu na pokračování.

Matěj Mlynář nikdy neplánoval, že se stane policistou. Když ale jednoho dne zmizí a následně je nalezen mrtev jeho nejlepší kamarád Tibor, osud ho zavane úplně jiným směrem. V touze pohlédnout vrahovi svého přítele jednou do očí se stává policistou. V Bestii ale není ještě vysloužilým vlkem samotářem. Je vlčetem, kterému teče mléko po bradě, a s vyšetřováním zločinů nemá příliš mnoho zkušeností. Zato zápalu ano. A když ho osloví matka dítěte zasažena tragédií, nedokáže jen tak sedět a vyráží pátrat do ulic Jindřichova Hradce, které jsou temnější, než by se mohlo na první pohled zdát.

Prolog

Chlapce probudila zima.

Zabodla se mu do těla jako tisíce jehliček a nemínila přestat.

Chce, aby přestala.

Chtěl zase usnout.

Spánek bylo to poslední, co ho teď chránilo před hnusnou realitou.

Zima byla ale najednou silnější než spánek.

Pomalu se ocital zpátky v realitě.

Vnímá její lepkavost a hnus.

Lepkavost a hnus reality, kterou by leckdo pokládal za noční můru.

Pomalu otevřel oči.

Všude byla tma, jako kdyby ho někdo zavřel do toho nejčernějšího pytle.

Chlapec ale věděl, že tohle není pytel.

Za tu dobu, co byl tady, mu došlo, že jeho současné bydliště je sklep. Ze všech stran páchla hniloba a zima tu byla možná horší než na starém hradě.

Ale nevěděl, jak to vypadá uvnitř.

V prvních dnech se pokoušel pohnout, ale nedostal se moc daleko. Ke stěnám ho poutaly staré okovy chřestící jak chřestýš. Největším pohodlím se mu stal kousek tvrdé podlahy.

Nevěděl, zda je den nebo noc.

A kolik uběhlo času od chvíle, co se tu ocitl.

Dny? Týdny? Měsíce?

Netušil.

Při životě ho držely vzpomínky na rodinu. Naděje, že se k ní ještě vrátí.

Jenže v poslední době začínal pomalu pochybovat, že se s ní ještě někdy uvidí. Věděl, že dřív nebo později nastane moment, kdy ho omrzí.

Chlapec věděl, že jenom hračka. A ta brzy přestane bavit každého. Dokonce i bytost jako je věznitel.

Věznitel. Monstrum. Přesně tak ho v myšlenkách pojmenoval.

Chlapec si myšlenku nechtěl připouštět, ale byla víc a víc silnější. Červík toho, že tahle hra se blíží ke konci, hlodal v chlapcově mysli víc a víc. A chlapec věděl, že až tenhle čas nastane…

Chlapec se při téhle myšlence otřásl.

Otřásl se pří ještě víc, než při vzpomínkách na to, co s ním věznitel dělá.

Zámek ve dveřích zarachotil.

Vězení zaplavil kousek světla.

Dovnitř vstoupila postava v černém, obličej zakrývala tmavá maska a ruce kožené rukavice.

Chlapec se začal třást, prosit a škemrat.

Monstrum neřeklo ani slovo.

Odepnulo řetěz od stěny, uchopilo jej do rukou vedlo chlapce ven jako psa na vodítku.

„Ne. Ne,“ řval chlapec a zarýval nehty do podlahy, jak se snažil zůstat v cele. „Já tam nechci!“

Příští část vychází 3.11.