Matěj Mlynář, hrdina detektivek Bez duše a Zavátá sněhem přichází v příběhu na pokračování. Bude vycházet v neděli jednou za 14 dnů
Matěj Mlynář, hrdina detektivek Bez duše a Zavátá sněhem přichází v příběhu na pokračování.
Matěj Mlynář nikdy neplánoval, že se stane policistou. Když ale jednoho dne zmizí a následně je nalezen mrtev jeho nejlepší kamarád Tibor, osud ho zavane úplně jiným směrem. V touze pohlédnout vrahovi svého přítele jednou do očí se stává policistou. V Bestii ale není ještě vysloužilým vlkem samotářem. Je vlčetem, kterému teče mléko po bradě, a s vyšetřováním zločinů nemá příliš mnoho zkušeností. Zato zápalu ano. A když ho osloví matka dítěte zasažena tragédií, nedokáže jen tak sedět a vyráží pátrat do ulic Jindřichova Hradce, které jsou temnější, než by se mohlo na první pohled zdát.
Přečtete si
Prolog
První kapitoluDruhou kapitolu Třetí kapitolu Čtvrtou kapitolu
/5/
Roman si zapálil cigaretu. Už jsem se ho kvůli tomu ani nesnažil krotit. Věděl jsem, že to nemá smysl. Přitom on sám měl nejlepší důvod nekouřit. Jeho táta umřel na rakovinu plic. Ale dostatečným varováním mu to nebylo ani po letech. A čím jsem byl starší, tím jsem měl míň a míň energie, abych mu domlouval.
„Tak co tam máme?“
Podíval jsem se na papír.
Dvě jména a dvě adresy.
Vypadalo to docela jednoduše.
Zajít tam. Poptat se a s trochou štěstí něco zjistit.
Dvanáctiletej kluk. Došel domů ze školy, zavolal mámě. Šel ven. A už se nevrátil. Nikdo o něm nic nevěděl. Nejspíš.
V báglu měl prachy a game boye.
Kde k tomu přišel?
Jeho máma byla ráda, že měli na chleba a mlíko.
Sama netušila, odkud ty věci jsou.
Kde je?
Spousta otázek. A žádný odpovědi.
„Co je zač ten chlap?“ vyslovil jsem nahlas poslední otázku, která mi vrtala hlavou.
„Tak to netuším. Vždycky jsem si myslel, že je Hrdličková sama s klukama.“
„S klukama?“
„Má dva. Rosťu a Standu. Toho tady už nikdo roky neviděl.“
„Fakt?“
„Jo. Byl starší. Už je to pár let, co odešel pryč. Prej někam za prací.“
Pokýval jsem hlavou.
„Proč se ptáš na toho chlapa?“
„Moc se mi nezamlouval.“
„Tobě se nikdo nikdy nelíbí.“
Jo, to už možná byla taková pitomá profesní deformace.
„A co jejich táta?“ vrtalo mi hlavou. Hrdličková musela mít důvod, proč to nechtěla rozebírat.
Roman zakroutil hlavou. „Ty nevíš?“
„Ne. Od pavlačovejch drbů mám tebe.“
Roman se pousmál. „Říká se, že jí udělal ty kluky a pak zmizel.“
„Jen tak?“
„Jo.“
Podívali jsme se na sebe.
„A kam?“
„Za čáru.“
Tiše jsem hvízdl.“
„A říká se ještě něco.“
„A co?“
„Zmizel ve stejnou dobu, kdy došlo k přepadení pumpy.“
„Takže si myslíš, že udělal elpaso a pak s těma pracham zdrhl za čáru?“
„Lítalo v tom tenkrát asi sto táců. Za to už si bez problémů jízdenku přes ostnatej drát koupíš.“
„Takže udělal pumpu a zdrhl za hranice. Sám. Bez dětí a ženy,“ ujasňoval jsem si to.
„Jo.“
Přikývl jsem. „Tak to už chápu, proč je Hrdličková na svýho starýho nasraná.“
„Jo. Taky bych byl.“
Příští část vychází 12.1. 2020
