Květinový den a podobné typy žebrání...

Tak kdopak z vás si dnes koupil kytičku podporující boj proti rakovině? A pokud právě vy ano, proč jste si jí vlastně koupili? A s jakým pocitem?

 Na dnešek připadl Květinový den, kdy nezisková organizace Liga proti rakovině pořádá sbírku na boj proti této zákeřné nemoci. Je to letos už dvanáctý ročník.

Tato sbírka je mi sama o sobě docela sympatická. Byla totiž úplně první, která se u nás v Česku začala pořádat pomocí dobrovolníků, kteří na ulicích prodávají drobné symbolické předměty a získávají tak peníze na dobrou věc. V první letech existence sbírky si lidé nadšeně za dvacetikorunu kvítka kupovali. Byla to hezká akce jednou za rok a pamatuji, jak celá Praha chodila s kytičkou na hrudi. Lidé sami hledali možnosti, jak si kytičku koupit. A byli i smutní, když jí nesehnali.

 Jenže pak se najednou začaly objevovat sbírky další. Druhá, třetí, čtvrtá, desátá.... a najednou člověk dostal pocit, že pořád někdo na něco vybírá. Přispějte na AIDS, na postižené děti, na děti v Africe, na nevidomé, na ... doplňte si sami. Třeba na ony nevidomé máme sbírky hned dvě (Bílá pastelka a Světluška), dá se říci, dvě konkurenční sbírky. A lidé na ulicích platí a platí a platí...

 Různým neziskovým organizacím se tak dokonale podařilo lidi znechutit. Kdejaká organizace se začala snažit využít možnosti vydolovat pár korun z lidí na ulicí. Je to snadné, zapojí se školy a hned jsou k dispozici spousty dobrovolníků, kteří budou zadarmo prodávat.

 Jako student střední školy jsem se několikrát na sbírce podílel jako dobrovolník prodávající ony předměty za příspěvek na to či ono. Byl jsem dobrovolníkem, ale ne tak úplně dobrovolně. Tyhle akce zařïzuje škola a ta vám pak ono dobrovolnictví tak nějak nařídí. Takže mnoho studentů se stane nedobrovolnými dobrovolníky. A nebo se jen chtějí ulít ze školy.

 Lidé jsou dnes z různých sbírek otrávení. To jako prodávající vidíte na první pohled. Když vás s kasičkou na korunky zahlédnou, hned mění směr chůze tak, aby se vám co největším obloukem vyhnuli. Když někoho oslovíte s žádostí o příspěvek, většinou u sebe dotyčný nemá peníze, případně už na sbírku přispěl předtím, nebo přispěje později, nebo spěchá do práce, nebo ... nebo tak nějak. Případy lidí, kteří u sebe nemají peníze a hned jak vás minou, zalezou do obchodu si koupit noviny a cigarety, prostě neřešíte.

 Je to trapné, když jsme jako prodávající měli největší úspěch u dobrosrdečných osamělých babiček, případně maminek s dětmi. Chudá důchodkyně vám cpe dvacetikoruny a ani neví na co. Manažer v obleku kolem vás proletí jako Pendolino a když ho oslovíte, vytasí buď jednu z výmluv, nebo prostě odsekne, že nic nechce.

 Bohužel, sbírky na ony jistě dobré účely se dnes nestaly ničím jiným, než trapným žebráním o almužnu. Studenti se snaží hlavně prodat symbolické předměty, aby mohli jít co nejdřív domů. Jako prodávající se rychle naučíte odhadovat, kdo si od vás kytičku koupí.  A ty pak logicky oslovujete. Takže ony babičky a maminky s dětmi...

 Kupující si často kupují jen proto, aby se vás zbavili (někdo neumí odmítat), neměli špinavé svědomí a nebo prostě jen proto, aby vám pomohli jít dřív domů. Jen málokdo se zajímá, na co přesně peníze jdou.

 Nelíbí se mi množství sbírek na různé dojemné účely. Peníze na ty, co to potřebují, by měl zajistit stát, vždyť daní mu platíme dost! A hlavně, spravedlivě peníze všech. Mají neziskové organizace peněz málo? Ať jdou požádat o příspěvek stát. Poslanci každou chvíli odklepnou na nějaké pochybné účely víc peněz, než se v celé republice vybere ve sbírce. Na konci roku při porcování medvěda není problém hodit 10, 15, 20 milionů na výstavbu tenisového areálu.

 Celonárodní veřejné sbíry zaměstnají tisíce studentů po celé republice a zdaleka tolik peněz většinou nevynesou. Nezapomeňte, že od vybrané čásky je třeba odečíst organizační náklady.

 Je mi líto, ale na veřejné sbírky prostě nepřispívám. Dnes už je nás takových určitě většina. A to je naše záchrana, protože kdyby každý přispíval na každou sbírku, tak už se dnes vybírá v každé ulici a každý den. Podle mého se má potřebným prostě pomáhat jinak. Žebrání o dvacetikorunu na ulici, je přece nedůstojné i pro ty, kterým to přináší užitek.