Jak to s Radiožurnálem dobře dopadlo...

Možná nejsem normální, ale ve svých 21 letech jsem stálým a dokonce už dlouholetým posluchačem veřejnoprávního Radiožurnálu. Vcelku mě tak zajímalo dění, které kolem něj v posledních měsících nastalo. A mám dojem, že lépe to všechno ani dopadnout nemohlo.

 Připomeňme si sled událostí. Vloni v létě byla do funkce programové ředitelky jmenována Barbora Tachecí. S jasným úkolem stanici zmodernizovat a zastavit pokles počtu posluchačů. A přitáhnout mladé, pro něž je stanice určena především (starší lidé jsou cílovou skupinou pro ČRo. 2 Praha). A tak se Tachecí pustila do práce. Rozhodla se změnit od ledna image stanice tak, že se přiblížila nejposlouchanějším komerčním stanicím. To vyvolalo ostrou odezvu  tradičních posluchačů, kteří měli pocit, že přišli o jeden z posledních ostrůvků serióznosti v našem éteru.

 Sepisovaly se petice, o novém Radiožurnálu se vedly diskuse v ostatních médiích i mezi lidmi. Tlak na Tachecí sílil a ta byla nakonec z funkce odvolána. Do vedení se vrátil Alexandr Pícha a ten nyní nejvíce kritizované změny ruší, zatímco úspěšné projekty logicky ponechává běžet.  

 Jestli takový scénář před rokem někdo naplánoval, byl géniem ! 

 Přesně tohle totiž Radiožurnál potřeboval. Tvrdé oživení, které Tachecí přinesla. Nastolena byla diskuse o tom, jak by měla vypadat veřejnoprávní média a zda by vůbec měla být. Otestovalo se, jak moc lidem na Radiožurnálu záleží a ukázalo se, že dost (viz petice). Vyzkoušelo se, kam lze zajít v otázce modernizace rádia. Zvýšil se zkrátka zájem o stanici a ta se pohnula dopředu.

  A když to všechno pominulo, nastal čas paní Tachecí uklidit a Radiožurnál adekvátně opravit. Spousta změn made by Tachecí byla dobrá, osvědčila se, proč je tedy neponechat. Hudba je lepší, stanice svěžejší... Spousta změn se nepovedla, ty teď Alexandr Pícha ruší. Loučí se s těmi, kteří do inteligentního rádia nepatří a stanici zase trochu uklidnil, ale návrat před 1.leden 2008 nepřipouští.

 Radiožurnál tak z toho všeho vyšel jako lepší stanice. Dosavadní posluchače očividně neztratil, protože i ti nespokojení nemají až tak kam jinam jít a výsledná podoba je i pro ně přijatelná. Zároveň si lidé ověřili, jak je pro ně Radiožurnál nenahraditelný. A naopak, mnoho nových získal. Už sama diskuse v médiích přiměla leckoho na zkoušku Radiožurnál naladit. Mnozí v něm díky tomu objevili stanici, která už se dostatečně vzdálila starým pořádkům, ale přitom zůstala seriózní a plná kvalitního zpravodajství i publicistiky.

 Celé to dění bylo výbornou reklamou pro rádio samotné, ukázalo společenský postoj k veřejnoprávnímu rádiu a stanice z něj vychází stále se svou veřejnoprávní tváří, ale o hodně svěžejší, silnější a zkušenější.

 Zároveň došlo k ideálnímu kompromisu mezi konzervativní posluchači a těmi modernějšími.

 Možná že je divné, když je obyvatel Česka s něčím spokojen, ale já v tomto případě jsem !