Inflace není jen jedna, co třeba ta "důchodcovská"?

Blíží se nový rok a s ním také razantní zdražování, upozorňují nás média dnes a denně. Ekonomové pečlivě odhadují míru inflace v příštím roce i růst mezd. Výsledek je celkem přijatelný - ceny sice porostou, ale platy ještě rychleji, snad i nezaměstnanost ještě o trošku klesne. Jen škoda, že tato predikce se týká ekonomiky jako celku a ne každého z nás...

Inflace neboli růst spotřebitelských cen je velmi pečlivě počítaným ukazatelem. Vychází ze spotřebitelského koše typického (průměrného = statistického) Čecha a každé zboží v něm má jistou váhu podle toho, jak často ho kupuje. Je v něm zkrátka zahrnuto vše, co si kupujeme nebo platíme a každému zboží je přiřazena i důležitost podle toho, jak často a kolik za něj vydáme.

Jenže počítat inflaci lze pro celou ekonomiku, nikoliv pro každého z nás. Spotřebitelský koš jednotlivých lidí se významně liší, a protože ceny jednotlivých položek také nerostou stejným tempem, je jasné, že naše osobní inflace se může od té makroekonomicky spočítané nemálo lišit. Bohužel, to už se v médiích moc často nedočteme a ani ekonomové si s tím hlavy nelámou.  

Projděme si, které položky nejvíce zdražují a zdražovat budou. Potraviny a energie. Výdaje na zdravotní péči, ty díky zavedení poplatků zvlášť výrazně. Sem tam nějaká doprava.

Co naopak zůstane cenově stabilní? Třeba už tradičně elektronika nebo oblečení, obuv. Obecně daleko pomaleji rostou ceny věcí dražších a pro život ne tak důležitých (jistě, oblečení potřebujeme všichni, ale je rozdíl koupit si jednou za čas kalhoty ve slevě v hypermarketu, nebo pravidelně navštěvovat luxusní butiky se značkovým zbožím).

A teď se zkusme podívat na spotřebitelský koš typického důchodce. Zatímco pečivo či maso tam bude hrát prim, elektroniky naši starší spoluobčané zřejmě moc nenakoupí. V butiku s nejnovější módou je taky moc nenajdeme, zato vytápět svůj domov budou muset stejně jako všichni ostatní lidé. K lékaři chodí senioři pravidelně, na rozdíl od nás mladých, kteří se bez zdravotní péče často obejdeme celý rok.

Zkrátka a dobře, lednové zdražení nepostihne každého z nás stejně. Možná by nebylo špatné vypočítávat inflaci pro různé sociální skupiny. Vznikla by inflace "důchodcovská", "studentská", "maminkovská" nebo "manažerská". Každá skupina by měla svůj vlastní spotřební koš podle toho, jak vypadají její výdaje.

Zdá se, že důchodcovská inflace bude v lednu ještě o dost vyšší, než ta průměrná, která je odhadována na 6 %. Může to být klidně 10 %, co já vím.

Zato je známo přesně, že důchody od ledna vzrostou zhruba o 3,5 %. Jejich reálná výše se tím pádem dost razantně propadne.  Zatímco většina společnosti překoná růst cen díky zvýšení platů, jež může být klidně kolem 10 %, senioři mají smůlu. Platí je stát a ten se tržně chovat nemusí. Zatímco zaměstnanec může přejít od jedné firmy k jiné, nabídnou-li mu tam lepší plat, u důchodců si lze těžko představit, že se budou moci stěhovat třeba do Německa, protože tam dostanou vyšší penzi.

Zadlužování státu bylo nutné zastavit a rozpočet přivést aspoň trochu do rovnováhy. Jen si kladu otázku, zda si vláda vybrala správnou část společnosti, která to zaplatí. 

Ani se nedivím, že mezi důchodci vyhrává levice a že je tam vysoká podpora KSČM. Spíš se divím jediného seniorovi, který dá hlas stranám vládní koalice.