Nové info Českého statistického úřadu je, že v ČR sice přibylo obyvatel, ale je více zemřelých než narozených. Na zvýšeném počtu obyvatel ale mají podíl přistěhovalci.
Což je asi pravda, ale co nám je do toho...Cizinec blahobyt nevytváří, to musíme my sami. A jak je to s dětmi? Takže začnu rovou u sebe. Jsem z devíti dětí, ale podobné rozmnožování jsem si s chutí dávno odpustil. Zrak vás, milí blogeři, neklame, jsem vskutku z mnohočetné rodiny. Jen tak úvodem: Matka pečlivě schovávala klíč od půdy, aby se otec neoběsil dřív než vychovají své poslední dítko s pořadovým číslem devět. Což se nakonec povedlo, jinak bych nedatloval do klávesnice a nerozumoval nad tím, proč jsem si po všech těch peripetiích rodičů zdárně uvést do života všech devět hladových krků odpustil jít v jejich stopách. Kdybych to udělal, asi bych na té půdě a špagátu sám skončil, ale byla by to zbabělost, a tak jsem raději vzal rozum do hrsti. A pak za pořádnou fachu, abych své dvě děti do života taky uvedl. To jen na vysvětlenou.
A teď exkurzem do padesátých a pozdějších let, kteří zde jistě taky někteří pamatujete. Začněme u rodičů. Otec makal do úmoru, při tolika fakanech o tom žádná. Matka taky makala, ale u necek s prádlem, anžto pračku měla snad jen panička okresního tajemníka KSČ. Jak ženské oko z tohoto blogerského místa teď jistě uhádne, chodit kamsi do roboty při tolika dětech bylo u matky bez šance. Aspoň že si chuděra převzala od zmíněného tajemníka metál Zasloužilá matka, jak se tehdy mnohorodičkám tleskalo. Nekoupila si za to nic a metál skončil s pošklebkem v šuplíku na cetky. A táta zase šel hezky makat.
Jakožto benjamínek jsem postupem času sledoval, kam se rodina a její finanční možnosti posouvají. Posouvaly se, víte kam. A sedření rodiče mezitím stárli, moji sourozenci taky, a rodičovské nároky na moji výchovu už měly tupější břit. Nebyl jsem zrovna uťáplý v rohu, ale taky žádný rváč. Jen spíše trouba, co si leccos nechal líbit, a když pohár přetekl, mluvilo o tom celé město. Správně, někdo dostal potom po hubě. Většinou to byli namachrovaní vrstevníci z rodin armádních politruků, kde pro ně neznámé slovo inteligence vždy docela děsilo.
Nicméně i já jsem dospěl a nehodlal jsem po vzoru rodičů dělat obálky s penězi, v nichž byly finance na boty pro toho kterého sourozence, nebo na nájem a stravu s tím, že do jiné obálky už peníze nezbyly a další sourozenec musí počkat do příští výplaty. Jediné, čeho bylo v naší rodině bohatě, byla nefalšovaná láska ke všem krkům, co hladově rozevíraly zobák. O hromadě nádobí po každém jídlu ani nemluvě a protivných službách s jejím mytím a úklidem už vůbec ne!!!! Moje mysl pubertálního nedospělce? Žádné děti nechci!!!
Jak už víte, mám dvě, jsou úspěšné, samy mají dvě děti, jsem už i prarodič smutnější o poznatek, že podobné výzvy k populační explozi novodobých mocných bych přibil na kříž i s nimi. Protože dnešní doba nepřeje ani těm existenčně ,,lepším" rodinám, zatížených hypotékami na dlouhé roky, drahotou taky na hodně dlouho a hlavně - založit rodinu je v současné ČR prostě existenční sebevražda. Jestli někdo z blogerů má k dispozici deset a více milionů, aby svému potomku z fleku koupil byt, pak je to v pořádku. Má-li ale dalších deset milionů, aby druhému dítěti udělal stejnou radost, pak budu věřit, že naši mocní zase lžou, že musíme šetřit, že naši státní kasu zplundrovala předchozí vláda, nebo poslouchat jiné postesky nad současnou situací. Protože my, obyčejní občané, jsme prostě pracháči a bytů je tolik, že je můžeme prodávat i cizincům, pokud na to, jak my, mají!
Můj příspěvek je pouze posteskem s krátkým dovětkem. Našim dětem sice můžeme závidět jejich mládí, ale rozhodně ne budoucnost. A to nejsem a nikdy jsem nebyl komunista, ani jiný fantasta z novodobých politických věrozvěstů slibných zítřků. Jsem stále dítko s pořadovým číslem devět a snad stále se všemi pěti v hlavě pohromadě.
