Český premiér Fischer vystoupil na úvodním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku.
Klidným, věcným, úřednickým tónem zhodnotil české předsednictví Radě EU a nepouštěl se při tom do žádných politických úvah. Původem statistik se držel prostého výčtu toho, čeho se Čechům v čele Unie povedlo dosáhnout.
Předseda Evropské komise Barroso dle očekávání české předsednictví opatrně pochválil, představitel nejsilnější parlamentní frakce lidovců hluchoněmý maďarský poslanec Kósa za pomoci tlumočnic ze znakové řeči sdělil poslancům, že je velmi rád, že jako hendikepovaný může být poslancem parlamentu, český sociální demokrat Rouček jako obvykle dštil na Českou republiku oheň a síru.
Za frakci evropských zelených vystoupila její německá představitelka Rebecca Harms. Ani zelení na nás nenechali nit suchou, což se ovšem také dalo čekat. Aby však podtrhli vlastní originalitu, prozradila nám Němka vše, co si o České republice myslí.
"Co to asi musí být za zemi," řekla, "když náš předseda Daniel Cohn-Bendit musí po celou dobu svého pobytu v této zemi tajně skrývat vlajku Evropské unie v baťohu a při setkání s českým prezidentem ji teprve může vytáhnout? Jak taková země může předsedat Evropské unii?"
To už ani není k smíchu a tak je dobré se podívat, kdo to vůbec Daniel Cohn-Bendit je.
Cohn-Bendit se narodil ve Francii, jako studentský krajně levicový student hnal studenty na barikády v revoluční Paříži 1968 a tam také organizoval podvratné akce proti legální francouzské vládě spolu s Joschkou Fischerem (nedávným ministrem zahraničí v socialistické německé vládě) a Jo Leinenem (spoluautorem evropské ústavy).
Tam získal přezdívku Rudý Danny. Z Francie byl vyhoštěn a do této země mu byl také na pěknou řádku let zakázán vstup.
A pohleďme: tenhle zelený politik, hluboce ideově zakořeněný na pomezí mezi komunismem a ke komunismu inklinující odnoží radikálního socialismu, který nemá s ochranou životního prostředí nic společného, tenhle v Evropském parlamentu vyhlášený provokatér a nevychovanec, tak tenhle levičák musel po Čechách pašovat ve svém baťohu evropskou vlajku, aby ji demonstrativně rozvinul až na zdvořilostním setkání vedení Evropského parlamentu s prezidentem Václavem Klausem.
To mě ovšem přivádí k obecnější myšlence, co by tak Cohn-Bendit vůbec ve svém ruksaku mohl nosit?
Jistě ne ty věci, které bychom u přesvědčeného a bojovného ochránce životního prostředí mohli čekat: třeba příruční sadu na testování kvality ovzduší, krabičku bio jogurtu a návod, jak na místě náležitě recyklovat jeho plastový obal nebo malý solární panel na dobíjení mobilu za chůze. S těmito věcmi se na zádech jistě netahá.
Rudému Dannymu je čisté životní prostředí docela fuk. Odhadoval bych, že má v baťohu sadu letáků protestujících proti dostavbě jaderné elektrárny v Temelíně, několik svazků pamětí čínského komunistického vůdce Mao c´ Tunga a pro jistotu pár molotovových koktejlů. Že se tam ale bude tahat také s evropskou vlajkou, to bych neřekl. Byl bych se vsadil, že tam nosí rudou vlajku s portrétem Che Guevary.
Není sporu o tom, že pád vlády uprostřed našeho předsednictví byl krokem nešťastným a chybným. Uřízli jsme si mezinárodní ostudu a budeme ji muset po léta napravovat.
Ale posměšné odhalení toho, že Rudý Danny musí po Čechách tajně ve svém baťohu přechovávat vlajku EU považuji za hlubokou urážku mé země.
Pokud si to jeho exhibicionismus bude přát, ať si ji vytetuje třeba na čelo a prochází se po Václaváku od rána do večera.
My jsme v komunisty ovládaném světě skutečně žili, když Cohn-Bendit mohl svobodně studovat co chtěl a při tom dělat levicový bugr na univerzitě. Tak ať nás dnes on ani jeho přátelé neškolí, jakou kvalitu demokracie bychom tady měli mít.
