Tento text píši právě v době, kdy na plénu Evropského parlamentu probíhá "debata" o výsledcích irského referenda.
Sál ječí nadšením, potlesk, poslanci vstávají. Dávají si frenetickým nadšením odvahu k poslednímu kroku: požadují od svých vlád a předsedy Evropské komise vyvinutí bezprecedentního tlaku na českého prezidenta Václava Klause.
Atmosféra je strašlivá. Připomíná záběry ze zasedání XV. sjezdu KSČ. Jenom ten rytmus potlesku ještě není sjednocený. Je málo aklamační!
Vystupují předsedové politických uskupení a formulují své názory bez obalu a na plné pecky. Už jim nic a nikdo v jejich slovech nebrání. Podpis prezidenta České republiky už berou jenom jako povinnou přítěž.
Různí předsedové, stejná slova.
Daniel Cohn-Bendit (Evropská strana zelených): "...to bylo poslední referendum v některé z členských zemí. Teď už budou jenom evropská referenda, kde se občané vyjádří jednotně...".
Daniel Cohn-Bendit (Evropská strana zelených): "...ne vlády členských zemí budou rozhodovat, kdo bude budoucím prezidentem Evropské rady, ale Evropská komise a Evropský parlament...".
Guy Verhofstadt (Evropská liberální strana) : "...pane předsedo Evropské komise, začněte rychle sestavovat novou komisi. Změnu na prezidenta Evropské rady a změnu vysokého představitele pro zahraniční politiku můžeme udělat až potom. Jednejte, jako by Lisabon byl už schválen...".
Martin Schultz (Evropská socialistická strana) : "...Evropa má 500 milionů obyvatel, Čína 1,3 miliardy, Indie 1,1 miliardy obyvatel. Potřebujeme jednat jako celek. Prezident 10 milionů obyvatel tomu nebude bránit...".
Daniel Cohn-Bendit (Evropská strana zelených) : "...pane Barroso, začněte rychle sestavovat Evropskou komisi. Pokud Češi neratifikují, nebudou mít komisaře! Pokud ratifikují, komisaře jim dáme...".
Nigel Farage (Nezávislá demokracie): "...K čemu budou vítězství v domácích volbách, když pánem nad ministerskými předsedy bude prezident Evropské rady volený na 2,5 roku? K čemu budou národní ministři zahraničních věcí, když jim bude nadřízen evropský ministr zahraničí s vlastním evropským diplomatickým sborem? .... Václav Klaus je silný muž a věřím, že Lisabonskou smlouvu nepodepíše...".
Pískot a posměch. Posledních pár odvážlivců tleskáme Nigelu Faragemu. Jsme předmětem úšklebků a obecného opovržení. Jsme považováni za extremisty a lidi z minulého století beznadějně za okrajem politiky.
Smutné. Ale ještě není konec.
Ještě je ve hře poslední (český) míček. Soupeř podává na mečbol a všechno nasvědčuje tomu, že i na vítězství.
I v politice jsou tenisté kteří vědí, že zápas je definitivně ztracen, až i ten poslední míč padne za lajnu. Ale i poslední míč umí otočit zápas.
Ve svém prvním grand slamovém zápase hrál Ivan Lendl proti Joe McEnroovi. První dva sety jasně prohrál a McEnroe podával na vítězství. Komentátor rakouské televize se podivoval nad neschopností mladého Lendla.
Lendl vyhrál 3 : 2 a šokoval tenisový svět.
Tehdy se zrodila tenisová hvězda!
Jednací sál Evropského parlamentu, 16:24 hodin, 7.října 2009.
