Co má společného polostátní ČEZ a soukromé banky? I ti pumpaři jsou méně drzí. I ti šejkové pochopili, která bije.
Nechci tady rozvíjet už mnohokrát provařenou arogantní nabídku ČEZu, abychom si „zmrazili" cenovou nabídku elektrické energie na rok 2009 i pro další období, v němž je pravděpodobné, že krize ještě sníží jak poptávku po energiích, tak i jejich cenu. Totiž už zvýšení ceny pro rok 2009 je drzostí, kterou nemohou odůvodnit nákupy čehokoliv za staré ceny. Kde je psáno, že ČEZ musí mít zisk? Je na to nějaký zákon? Hloupě nakoupili - je-li to vůbec pravda - tak musí nést následky špatného obchodu.
Jak vidno z desetimiliardových zisků pro rok 2008, tak ani ve starých cenách netřeli bídu s nouzí. Když už, tak by se měla zmrazit cena před nepodložitelným navýšením. Co dělá proboha ten regulační úřad? Dostal od státu pokyn, aby v ceně energie byla skrytá daň? Lobbuje za stamiliónové odměny manažerů, když zajistí, že z oškubaných klientů poteče do státní kasy? Těch manažérů, co hloupě nakupují vstupy před slevou a chtějí zdražovat navzdory recesi?
Proboha ať mi nikdo v diskusi zase neargumentuje oddělením výroby a distribuce v případě tohoto téměř monopolního Molocha. Co jsem napsal o ČEZu, platí v bleděmodrém i o RWE a plynu. Tady je věc o to komplikovanější, že ruský plyn dovážený přes Slovensko platíme s požehnáním státu Němcům. Ach, ta „výhodná" integrace.
Pumpaři jsou také stejná kasta, která při zdražení ropy reaguje okamžitě, ale při poklesu argumentuje starými nákupy, poklesem kurzu koruny a všemi nejistotami a hříchy světa. Ale protože tam je ostřejší konkurenční prostředí a protimonopolní úřad už dal pokuty za kartelové dohody, situace se trochu zlepšila (nepřechvalme to). A diktát nabídky a poptávky pochopili i šejkové, ačkoliv mají „legální" ropné kartely (OPEC), když museli s cenou na polovinu. Jen naši bumbrlíčci se chtějí přežrat a je jim houby po naší ekonomice. Oni jsou za vodou, stejně jako vysocí politici.
Neudělal by stát lépe, kdyby nevymýšlel protikrizová opatření, ale ekonomiku podpořil nikoliv ze státního rozpočtu přikrmovaného těmito giganty, kde se část peněz po cestě rozplyne, ale přímo úlevou v cenách podnikatelům a chudnoucím občanům? Regulační a protimonopolní úřady by se neměly nechat opít rohlíkem.
Obdobný přístup praktikuje stát prostřednicrvím ČNB vůči bankám, které také mají svým způsobem exkluzivitu. Viníkům krize pod záminkou pomoci ekonomice a podnikání, byly sníženy úrokové sazby. Omluvou není, že je to celosvětový trend. Jednak tím oslabuje kurz koruny, což má za má za následek právě „výrobu" argumentu, že ve světových cenách energie vůči oslabené koruně tolik nezlevňuje. Ale hlavně je to protismyslné v situaci, když krize byla způsobena krizí likvidity, tedy zhoršením přístupu k penězům, což má vést ke zdražení nedostatkových peněz. A banky, které dostaly od nás všech střadatelů dáreček ve formě úroků, jež nekryjí ani inflaci, se tohoto tržního faktoru chytly a jedna přes druhou ohlašují zdražování úvěrů, zejména hypoték.
Snížené úroky tak pomohly jenom soukromým, cizím kapitálem vlastněným bankám, nikoliv domácí ekonomice. O elektřině a plynu platí totéž. A tak je to vždy, když stát nechrání své občany, ale montuje se osvíceně do ekonomiky. Můžeme si být jistí, že každý zásah státu, který se zaštiťuje globálním dobrem, je neštěstím pro masy (podnikatelů i občanů) a předchozí stav jen zhorší. Pokud mezi „dobrodiním" státu a nejdrobnějšími subjekty budou prostředníci v postavení monopolních a exkluzivních redistributorů, tak tomu neunikneme, i kdybychom se nechali hibernovat.
