Zlatá slza (EXPO) či slzení za zlato (ČNB)? Krvavé slzy!

Jako sarkasmus by to bylo dobré. Někdo tady provokuje, co si necháme líbit. Vysmívá se nám a zkouší, kam až lze zajít. Česká republika chce na EXPO 2010 okázale zapůsobit bohatstvím, které nemá, a to v jedné z nejbohatších zemí světa, v Číně.

Generální komisař české účasti na Expu Pavel Antonín Stehlík se pochlubil dle iDnes, že chceme uhranout Číňany tunovým zlatým odlitkem ve tvaru slzy: "Jde však o naprosto unikátní dílo, které nemá v lidské historii obdoby. Bude z ryzího zlata," říká. Prý Číňané jako většina velkých národů milují bombastické věci.

To jsme to tedy dopracovali. Největšího držitele světových devizových rezerv budeme omračovat posledními zbytky, které v ČNB zbyly po našem zlatém pokladu. Člověk by řekl, že jim budeme chtít ukázat, jak se dělá skutečně kvalitní sklo nebo porcelán, že se pochlubíme zručností českých strojařů, pivem nebo naší kulturou. Kdeže loňské sněhy jsou?

Je pravda, že o mnoho našeho „rodinného stříbra" jsme už přišli. Ale zlato? Vozit dříví do lesa či sovy do Athén by bylo totéž. Mohli jsme se pokusit představit vtipně naši invenci, improvizaci a kreativitu (viz kdysi kinoatomat). Bohatstvím se opravdu chlubit, zvláště nyní, nemůžeme. Přesto se dalo skromně a vkusně zapůsobit, chytrých a nadaných lidí máme dost. Ale to by jim nesměli velet ignoranti, jak je u nás bohužel zvykem.

Že bychom už opravdu neměli čím se pochlubit? No, dluhy se tam asi opravdu vystavovat nedají, ale určitě ještě někteří lidé nebo soukromé firmy mají zajímavé myšlenky nebo produkty. Ale od zlata je opravdu jen krátká asociace ke stavu naší ekonomiky a potažmo i politiky v područí diletantů.

Když jsme u zlata, jen si vezměme, jak se zlatým pokladem zatočila ČNB. V roce 1997 až 1998 prodala 56 tun zlata za rekordně nízkou cenu (desetileté minimum!) za cca 300 USD za unci, tedy celkem za cca 540.130.000 USD. Dnes při ceně cca 1.100 USD za unci by za stejné zlato inkasovala 1.980.500.000 USD. Rozdíl je cca 1.440.500.000 USD. Když to přepočteme přes koruny, protože dolar slevnil z nějakých 30 Kč na 18 Kč, tak ztráta z tohoto obchodu činí cca 19 až 26 miliard korun (záleží, kdy by ČNB devizy směnila). Jsou to jen hrubé a ilustrační počty, které nezahrnují nepříliš vysoké úroky z dolarů, ale obrázek o „odborné" správě státního majetku dávají více než dostatečně.

Takže i nám všem by měla ukápnout slza nad tím, o co všechno nás denně po miliardách připravují diletanti. A ne abychom na chvíli propadli klamu, že to nebudeme muset uhradit.  Neutěšujme se, že to čeká až naše děti a vnuky. Čeká nás to hned po volbách, kdy z nás budou ždímat krev.

Ale teď ještě jako furiant - zapalující si cigaretu poslední padesátikorunou - si k té smuteční trachtaci pořizujeme zlatou megaslzu. Ano, stigmata mrhání by se měla otevřít na všech státních institucích, odkud celá léta kanuly zlaté slzy. Největším proudem stékají po dálnicích. Ale místo drahého kovu tam uvidíme jen díry jako ve státní kase.

Krvavé slzy za to, že jsme si to všechno nechali líbit, nás neminou.