Zase jen Klaus si nešel natřásat politické peří na Paumerův pohřeb

Uchoval si zdravý rozum. Jinak tam byli všichni: P. Sobotka, Němcová, Nečas, Vondra, Schwarzenberg i John. Někteří z nich v minulém režimu „hrdinové“ na slovo vzatí. A většina z nich kolaboranti, připravující vlastní stát o poslední zbytky suverenity.

Jsem hrdý na svého prezidenta, že té módě Mašínů nepodlehl a zachoval si odstup.

Nechci tady kazit pietu člověka velkým rozpitváváním, ale smrt je vždycky vážná věc. Ta násilná zvlášť. A loupežná vražda dvojnásob. Kdyby se jednalo jen o přestřelku, pochopil bych její oprávněnost. Ale „boj“ proti režimu na farmě v USA mě nějak nebere. Kdyby chtěli bojovat s komunismem, měli se vrátit z Ameriky jako Fidel Castro na jachtě Granma s 82 vzbouřenci a bojovat v horách proti režimu.

Samozřejmě, že to nešlo. Protože jsme byli v područí SSSR - síly individuálním odporem nepřekonatelné. Člověk měl tři možnosti: (1) emigrovat; (2) zůstat nesmiřitelným a nechat se zničit; (3) žít „normální“ život v dané realitě.

Ano, skupina (2) zaslouží naše absolutorium (už jen proto, že byla tak úzká). I když je třeba dát pozor na ty, kteří se do ní neprávem počítají, nebo na ty, kteří se do ní vpašovali ex post. Ale faktický efekt takových obětí byl jen symbolický a běh historie nijak neovlivnil. Až prohra Sovětského svazu umožnila pád oné totality. Takže hovořit v bývalém Československu o třetím odboji je poněkud nepřípadné.

Důležité je skupinu (3) vidět v celém spektru. Většina lidí byli lidé slušní a aktivně režim nepodporovali, jen se snažili švejkovsky uchovat si nárok na obyčejný život. Lišili se však mírou statečnosti. Moje hranice morální tolerance už vede přes členství v KSČ. Ale zvlášť zavrženíhodní jsou lidé, kteří tu „vojnu“ podporovali aktivně. Byli to „mazáci“ režimu (žádní generálové), z nichž mnozí po listopadu přešli na druhou stranu a začali nám organizovat „vojnu“ novou.

Mnozí z nich dnes oslavují třetí odboj, Mašíny a Paumera. Budou psát oslavné články a za ten můj mi budou nadávat a vyhrožovat. Já si však uchovám přesvědčení, že zabití je až to nejkrajnější řešení.

Sobotka na pohřbu pateticky filosofoval: „Mnozí Češi raději uctívají pasivní mučedníky než bojovníky. Je to totiž pohodlnější.“ Vondra před obřadem zase dal průchod kovbojskému moralismu: „Je třeba projevit úctu třetímu odboji. Někdy je třeba bojovat za svobodu se zbraní v ruce.“ A aby z toho udělal úplnou frašku, John zamudroval: „Třetí odboj byl správný, protože tehdejší stát byl neslušný. Neslušný stát nutí lidi dělat věci, které by jinak nedělali.“ Tak nějak by to řekl major Terazky. (citáty - zdroj iDnes)

Chtěl bych se pánů zeptat, protože náš stát považuji za neslušný, zda tedy lidé mohou vzít spravedlnost do vlastních rukou? Kdo měl právo připravit mou vlast o nově nabytou suverenitu, která ji dělá státem? Kdo měl právo znevážit odkaz padlých za vznik a obnovu samostatné republiky? Kdo měl právo přijetím Lisabonské smlouvy tímto jediným papírem dopustit, že se o nás zase rozhoduje jinde?

Přemysl Sobotka na obřadu použil bryskních a jednoznačných formulací? Jak se to slučuje s jeho lavírováním kolem „Lisabonu“ a „měkkým ANO“? Kde je jeho úcta k principům? O statečnosti pomlčím.

Až nastane čtvrtý odboj, budou tito mudrlanti schvalovat, pokud by je někdo chtěl zaříznout jako podsvinče?