Volba proti Paroubkovi nemá jméno Topolánek

Ať se na žumpu budete dívat modrými brýlemi místo těch oranžových, pořád to bude žumpa. Všechen ten marast, v němž se teď brodíme, je společným dílem ODS a ČSSD.

Když to budeme personifikovat, je úplně jedno, jestli nás bude oblažovat Pecina nebo Šnajdr. Oba to výtečně dokumentují, oba byli propojeni přes jeden podnik (Hutní projekt, a.s.). Pecina stihnul členství v obou stranách. A o žádném z nich není možné říci, že by svými manažerskými schopnostmi v tomto podnikatelském prostředí získali mandát pro vysoké státní funkce, naopak. Konkurzy a podivné vymahačské kauzy nejsou nejlepší kvalifikací pro nakládání s veřejnými prostředky a pro získání moci.

Odmítám si klást otázku, jestli je lepší Řebíček než Gross, Janoušek než Bušina, Kvapil než Prokeš nebo Dalík než Dimun. „Vedou“ sice svými Mrštiny, Drymly, Rathy, Krausi, Zgarby, Fencly, Jansty a Doležely socani, ale to mě nikterak neuklidňuje.

Velmi ilustrativní je kauza Pandurů, která výtečníky všech křídel hezky propojuje. Proto také se nikdy nemůže nic vyšetřit, když protistrana dobře ví, že role se mohou vyměnit. A tak kromě předvolebních výkřiků ruka ruku myje. I poraženého se vyplatí „namočit“ a přihrát mu k zacpání pusy nějaký ten statutátní orgán se statisícovými odměnami nebo s korupčním potenciálem.

Přesto všechno musím přiznat, že ODS je pro mě přijatelnější než ČSSD. Takový B. Sobotka říznutý Škromachem opravdu předčí i Blba z Horní Dolní. A o Paroubkovi škoda mluvit. Ale situace je vážná do té míry, že přesun z pod okapu do louže není záchranou.

Proč jsem se zatvrdil, že Topolánkova ODS není řešením?

1) Zrádci můžete naletět jen jednou. Jeho rozvod symbolicky dokládá, jak se dalo věřit jeho předvolebním slibům podkresleným obrázky šťastné rodinky, zejména pokud se týká Evropské unie. Za Lisabonskou smlouvu vděčí EU především jeho obratu. Pro mě je EU symbolem ztráty suverenity a návratu socialistických až nedemokratických nástrojů. Je pro mě neodvratnou cestou k zaostávání a ztrátě svobod. V tomto smyslu je skoro lhostejné, zda nám bude lokálně ztrpčovat život banda kolem Topolánka či Paroubka.

2) Přitáhl k vládě Havlovy nohsledy Schwarzenberga, Vondru a Kocába. Zachoval se jako amatér, když převzal dokonce na modro přelakované srdce. Havel se mu nakonec sice vysmál, ale jeho lidi dále mají vliv, jímž podvracejí samotné základy našeho státu.

3) Na dluhy byli sice vždy větší kadeti v ČSSD, ale ODS se svého podílu na tristním stavu státní pokladny zříci nemůže. Opět se vracím k Pandurům, od nichž nedali ani oni ruce pryč a podobná situace je u dálnic. Však také bývá zvykem velkých firem sponzoringem si zavázat obě největší strany. Jednou z největších tragédií pak jsou ústupky, mající až charakter „úplatků“ Zeleným. Co nás stálo ministerstvo školství jim vydané na pospas je až neskutečné, co nás bude stát „zelená“ energetika a blokace energetiky jaderné, to teprve uvidíme.

4) Navzdory svým pravicově laděným proklamacím se ODS nepostavila sebevražednému trendu „politické korektnosti“, klimatickému šílenství a permanentnímu útoku na svobody. Už to nejsou jen regulace a direktivy, ale legalizace špiclování a omezování, mnohdy pod záminkou vykonstruovaných nebezpečenství, kdy i ODS podlehla mýtu, že lze na oltář bezpečí obětovat i svobody. A sliby o zprůhlednění právního prostředí se obrátily v pravý opak.

Nebudu opakovat, co jsem už mnohokrát popsal, naposled zde: http://streit.blog.idnes.cz/c/114600/Kdyz-ostatni-uz-nemohou-ja-potapim-pravici-Vas-Topolanek.html. Čistě metaforicky: Cítím se jako fanda Baníku na derby Sparta – Slavia. Byl bych ochoten jim fandit jen v reprezentačním zájmu. Ale co dělat, když těmto politickým týmům zájem vlasti nic neříká? Jde jen o zájem se přes politiku domoci postavení a benefitů; a na úkor nás všech.

Neopravňuje ODS právě hrozba společného postupu ČSSD a KSČM? Je to sice děsivé, i když osobně si myslím, že ti větší prospěcháři s levicovou úchylkou jsou dávno u socanů. Ale volit proti někomu jen ze strachu z propadnutí hlasu není žádný program.

Proto podpořme menší strany, které se ještě samy nebo svými reprezentanty nezdiskreditovaly. Teoreticky jsem to rozebral už zde: http://streit.blog.idnes.cz/c/117348/Muj-recept-II-prevratny-navrh-pro-zachranu-demokracie.html.

Když menší zlo je velkým zlem, tak tato možnost musí narazit na principiální odpor. Teď je třeba odmítnout modro-oranžovou dialektiku, která nenabízí alternativy, ale zahnívání. A na začátku každé změny je odvaha.