Ukrajina: Barroso udělal z eurohujera Sobotky studenoválečníka

Eurohujer jako eurohujer. Je lhostejné, jestli se tváří levicově jako Sobotka nebo pravicově jako Schwarzenberg. Když zavelí socialista z Brusele, sjednotí se studenoválečnické šiky. Nenávist k Rusku jim stojí i za rozvrat celých států.

Soudruzi setrvali v delším a přátelském rozhovoru v duchu vzájemného porozumění. Podpořili také boj za mír na Ukrajině vedený soudruhy banderovci.

 A hned si dejme do souvislosti, jaký scénář mělo rozbití Jugoslávie. Normální člověk přece nemůže pochopit, že by mělo být v zájmu Evropy a euroatlantické civilizace vytvořit mafiánský stát Kosovo - vedený válečnými zločinci a obchodníky s lidskými orgány – nebo Černou horu, zvanou republika Philip Morris. Jasno bude, až pochopíme, že šlo o strategii namířenou proti Rusku.

 Na Ukrajině nejde o nic menšího. Ačkoliv Ukrajina v žádném případě nespadá do západního civilizačního okruhu, nastal pokus ji připoutat k EU. Ta kromě „německého“ boxera Klička však nic nenabídla. Protože by nabízené podmínky Ukrajinu zruinovaly, ta musela přijmout Ruskou pomoc. Teď probíhá studenoválečnický boj o Ukrajinu, zda aspoň její část EU vyrve z euroasijské unie, jak ji plánuje Putin.

 Jde o obdobný proces, jaký rozdělil Vietnam nebo Koreu. Přiznejme si ty mocenské ambice EU, potažmo Německa, které jsou s to vést až za hranici války. Ta občanská se dnes na Ukrajině rozhořela. A dosud tou zdrženlivější stranou je Rusko. Ovšem nikdo nemůže počítat s tím, že Putin by třeba na Krymu nechal svou Černomořskou flotilu napospas konkurenci. EU si vážně zahrává s ohněm, Putin není opilec Jelcin.

 Kdo na to nejvíc doplatí? Samozřejmě Ukrajinci na obou stranách konfliktu. Už dávno měla armáda nastolit pořádek, protože to, co ty hordy desperátů podporovaných EU provádějí, směřuje proti celistvosti a svrchovanosti suverénního státu.

 Ještě včera jsem na parlamentních listech četl docela rozumné vyjádření Zaorálka. Doporučuji prokliknout a přečíst. Mj. řekl:

 „Já si dokonce ani, abych vám pravdu řekl, nejsem jistý, jestli ty metody, které používala Evropská unie vůči zemím ve svém sousedství, třeba zemím, které chtěly vstoupit, ty, které byly použity vůči České republice, Slovensku a Maďarsku, ony asociační dohody a všechny ty instrumenty, které jsme používali a které fungovaly v našem případě, jestli dneska podobné typy instrumentů fungují vůči Ukrajině, vůči zemím severní Afriky, Sýrii a dalším. Rozumíte? Připadá mi, že tyto společnosti jsou diametrálně v jiném stadiu rozvoje ekonomického, politického, než byly Maďarsko, Česká republika, než bylo Polsko. My si myslíme, že to na nás fungovalo. My jsme absolvovali ty rozhovory, my jsme dokázali nakonec vstoupit, ale dneska mi připadá, že je možná zjednodušená naše představa, že podobný přístup může fungovat k těm zemím, o kterých jsem tady mluvil, které dneska jsou zmítány požáry, u kterých si klademe otázku, jak je zastavit, protože cítíme, že ty požáry jsou nesmírně nebezpečné. ... Máte zemi, se kterou jsme málem podepsali asociační dohodu, a během několika dní se mluví dokonce o tom, že bychom měli omezit víza pro ty, o kterých víme, že se podíleli na sankcích, že bychom měli zmrazovat konta těm, o kterých víme, že jsou spojeni se špičkami politického režimu. Krátce po tom, co jsme mluvili o vstupu, během historicky krátké chvíle se najednou mluví o úplném opaku, jako když máme najednou trestat, nebo vystupovat s takovýmito zákazy proti někomu, kdo porušuje elementární zásady lidskosti. Tady jako když něco nefunguje. ... Je složité, jestli budeme na jedné straně říkat, že prostě boj o Ukrajinu nevzdáme a my se z ní nenecháme vytlačit, a zároveň budeme říkat, že chceme skoncovat se studenou válkou. To je ten sporný moment. V tom si musíme vybrat, a to bylo shodou okolností vystoupení britského ministra zahraničí, který říkal něco v tom smyslu, že je otázka, jestli máme přistupovat na to, že se prostě o tu Ukrajinu rveme. Pochopte, že na tomhle světě už boj mocností rozdělil Koreu, rozdělil Vietnam a mohu vám říkat příklady toho, jak studená válka roztrhla země na dva kusy. Aby se nám nestalo, že takto roztrhneme Ukrajinu prostě tím, že se o ni budeme rvát stejně, jako jsme na to v minulosti za studené války byli zvyklí. Jedna pozice je: Ne, odsud neustoupíme, budeme tvrdí, Ukrajina si musí vybrat. Já sám jsem se situací v Asii v minulosti zabýval dostatečně důkladně a prostě musím říci, přátelé, že Korejci se nerozdělili sami. Kdyby tehdy nebylo studené války, tak země rozdělené nebyly, to snad souhlasíte. To nebyla nějaká zvláštnost korejského nebo vietnamského myšlení, že jsme měli Severní a Jižní Vietnam. To byl prostě konflikt, který způsobil, že se tyto země trhaly.“

 Zaorálek mě příjemně překvapil docela rozumným postojem. A ejhle! Den se sešel se dnem, došlo k setkání s Barrosem a je všechno jinak. „Česká republika podpoří na čtvrtečním jednání ministrů zahraničí Evropské unie společný a důrazný postup společenství vůči Ukrajině“, řekl po setkání s předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem premiér Bohuslav Sobotka.

 Tak to fungovalo kdysi. Naši politici odjeli do Moskvy a najednou viděli problém jinak, tak nějak internacionálně. Hlavně jim bylo „vysvětleno“, jaké stanovisko je tím pokrokovým a která strana bojuje za světový mír.

 Socialisty, internacionalisty a studenoválečníky prostě jiným kouskům nenaučíte, i kdyby se tvářili náramně pravicově. Ta bipolarita, která jim zatemňuje rozum, v nich totiž je přítomna, bez ohledu na to, jaké mimikry na sebe novodobá bolševická ideologie bere. Pořád to jsou stejní sjednocovači, kolektivisté, byrokrati, direktivisté, internacionalisté, studenoválečníci a nositelé nezpochybnitelného dobra s lokajskými náturami.

 Stydím se za ně. Stydím se, kolik lidí se jimi dalo zmanipulovat. Snad Ukrajina aspoň některým lidem otevře oči a uvědomí si také náklady vzniku té čtvrté říše.

PS Velmi s tím souvisí můj nedávný článek: „Svět žádá po Janukovičovi zastavit násilí, jež rozpoutali desperáti“.