Ta politická „korektnost“ je rakovina. Už žere i sport

Politická "korektnost" má hodně společného se socialistickou převýchovou na „uvědomělého“ člověka. Místo tradičních hodnot a morálky se uměle vynucují jakási - mnohdy až zvrácená – pravidla. Že to zasáhne i sport, mě nikdy ani nenapadlo.

Tento "hyperkorektní" šašek Don Cherry nenechal na Hertlovi nit suchou...

 Jsou to všechno sebevražedné móresy vyvolávající v lidech jakousi sebekontrolu a předběžnou opatrnost, aby - klidně i na svůj úkor - náhodou nepoškodili nějaká cizorodá práva. A tak hájíme více zvířata než některé lidi (srovnejte pejsky a bezdomovce). Kvůli broukům se nestaví silnice, kvůli bobrům riskujeme protržení hrází rybníků i povodně, kvůli špačkům zase úrodu vinic a sadů. Imigranti se nemusí přizpůsobovat, ale my musíme tolerovat jejich nesourodé až nepřátelské civilizační návyky. Problém nepřizpůsobivých etnik se fixuje pozitivní diskriminací. Poukazovat na fyziologické rozdíly mezi mužem a ženou je málem trestné. Místo toho se vynucují nesmyslné kvóty. A to, co kdysi bylo nevinnou lichotkou, je dnes harašením. Rodina a dokonce výchova dětí už nemusí stát na rozdílném pohlaví matky a otce a zpochybňují se přírodní zákonitosti. Děti nesmějí být přiměřeně fyzicky trestány, ale jsou mnohdy nabádány, aby udávaly své rodiče (třeba kvůli nízkému kapesnému). A mohl bych pokračovat...

 Ale zkuste proti tomu protestovat! Kdybych to měl zobecnit, tak politická „korektnost“ stojí na hesle: „Bližší kabát než košile“. Pokud bychom náhodou chtěli hájit svá práva, musíme si dát pozor na hranice politické „korektnosti“ a také dát přednost jakýmsi vymyšleným nárokům. Nezašlápneme cenného brouka? Nedotkneme se cizí víry, etnika či národnosti? Neurazí se feministka, když jí pochválíte vzhled? Smí se ještě napsat, že Němci zavinili dvě světové války? Že většina Cikánů nepracuje? Že muslimové začínají ohrožovat Evropu zevnitř?

 Stále kolem nás krouží nutnost autocenzury našich projevů, na níž jsme nuceni si zvykat. A myslím, že v tom tkví ten účel. Zbavit nás svobody tím, že budeme uplatňovat jakousi umělou, nepřirozenou a svazující sebekázeň, dobrou pro naše snadné ovládání. Dobře nás k tomu trénují drezúrou na úřadech, neustálou výměnou dokladů, energetickými štítky, humbukem na letištích, šikanou při doručování mimoevropských zásilek, kterou by si nedovolila ani StB apod.

 Ale že i ve sportu půjde autocenzura tak daleko, že budou v politicky „korektní“ Kanadě kritizovat českého nováčka v NHL Hertla, jenž prokázal svůj obrovský talent a intuici až geniální, to by mě opravdu nenapadlo. Nejen, že ten kluk dal v novém prostředí v jednom zápase čtyři góly proti Rangers, ale ten jeho poslední gól byla báseň, která směle může soupeřit s Panenkovým dloubákem. Takové kousky prostě mají v krvi hračičkové z Česka.

 Kdo jste to neviděli, přehrajte si: http://www.youtube.com/watch?v=yMw4nksG7UQ

 Politicky „hyperkorektní“ pomatenci Hertla v Kanadě kritizovali, že zesměšnil brankáře. A dokonce, ó hrůzo, on se po gólu radoval! Korunu tomu nasadil jakýsi hokejový analytik Don Cherry, když dodal: "Ten kluk nevěděl, že dělá něco špatného. Loni hrál v České republice, tam tohle dělají. Viděli jste, jak se smál," soptil Cherry, jenž pak apeloval na kanadské dorostence: "Kluci, nedělejte to." (zdroj iDnes).

 Udělat ve sportu při hře fintu je zesměšnění? Vždyť na takové kousky fanoušci ve všech kolektivních sportech čekají. A že měl radost ze svého čtvrtého gólu v zápase, navíc takto podařeného? Copak to zaslouží nějakou kritiku? To už není jen politická „korektnost“ a jakoby respekt k soupeři, to už je malost!

 Ten kluk před pár týdny nevěděl, zda nebude paběrkovat někde na farmě. Teď je hvězdou NHL. Jenže celou dobu od zmíněné branky je Hertl terčem verbálních odsudků lidí, kteří by nikdy nic podobného nedokázali. A bohužel je to ještě horší. Obránce Alex Edler z Vancouveru zkusil v jednom z dalších zápasů na Hertla likvidační faul přímo na jeho hlavu a ani nebyl v zápase vyloučen (dostal až dodatečný trest). Co se nepovedlo jemu, v příštím utkání dovršil a Hertla ze hry zatím vyřadil tvrdým úderem Ottawský hokejista Clark MacArthur (prý neúmyslně) .

 Je absolutně šílené, pokud se přespříliš tvrdá hra a likvidační fauly kritizují méně než Hertlova oslava hokeje. Není to sice všeobecný jev a Hertl má i zastánce (včetně našeho Jágra), ale stejně je takové uvažování na pováženou. Aby byl sportovec natolik „korektní“, že se bude bát udělat nějaký trik nebo se spontánně radovat z gólu, byť osmého na straně jeho mužstva, to už je skutečně patologické.

 Stejně patologické jako celá politická „korektnost“. Rychle bychom se jí měli zbavit!