Švýcarsko krade. Jsme pro ně banánovou republikou

Švýcarské banky kradly vždycky. Dlouhá léta po druhé světové válce tyly z židovského majetku zanechaného oběťmi fašismu. A kolika mrtvým, nezvěstným nebo uvězněným zločincům tam propadly vklady, se lze jen domýšlet.

Švýcarská prokuratura vodila ČR za nos, viz původní návrh odškodnění. Soud raději peníze zabavil pokutami...

 Švýcarské banky také dlouhá léta umožňovaly daňové úniky rezidentů ostatních zemí. Pod tlakem USA, Izraele byly částečně odškodněny židovské pohledávky, pod tlakem Německa a USA se začínají řešit daňové úniky.

 Ale pozor, nejde o žádnou dobrovolnou akci, vždy jen o pragmatickou reakci na nátlak mocností. Žádnou morální sebereflexi v tom nehledejme. Peníze nesmrdí ani ve Švýcarsku. Síle rozumí i švýcarské instituce.

 O to přísnější však mohou být na ty slabé. Na někom ty „škody“ z ústupků mocným musí kompenzovat. A ten slabý je také dobrý obětní beránek, na němž je možné bez problémů demonstrovat, jak principiálně Švýcarsko začalo dbát na čistotu svého bankovního sektoru. Propůjčují se k tomu i jejich soudy.

 O kauze Mostecké uhelné společnosti jsem už psal v článku: „Orgasmus nad švýcarským rozsudkem je úchylný“. Už tehdy jsem vyjádřil pochybnosti nad právem švýcarských trestních orgánů stíhat údajný trestný čin v České republice i nad bohulibostí jejich motivace. A to jsem ještě nevěděl, jak zvrácený začne být další průběh soudního řízení.

 Zopakujme si, že na švýcarských účtech zůstalo zabaveno kolem třinácti miliard korun souzených exmanažérů MUS. Teď soud rozhodl, že Česká republika ani nástupnická společnost Czech Coal Services nedostanou ani korunu. Koho tedy ti manažeři „okradli“? Švýcarský soud rezignoval totiž i na vyčíslení škody. Jaký má potom podklad k trestu?

 Za přiléhavé považuji vyjádření Karolíny Zelenkové, mluvčí obžalovaných: „Neexistuje žádná myslitelná teoretická ani praktická konstrukce, jak by prodejem mosteckých hnědouhelných dolů ze státních do soukromých rukou mohlo být poškozeno Švýcarsko. Toto rozhodnutí proto pouze potvrzuje skutečnost, že celý proces byl vykonstruován s jediným cílem, zkonfiskovat peníze občanů České republiky ve prospěch občanů Švýcarské federace“ (zdroj Právo, 30.11.13).

 Soud také – a zjevně účelově - rozhodl o gigantických pokutách pro obžalované tak, aby všechny zablokované peníze propadly švýcarskému státu, protože ty sankce jsou dokonce ještě vyšší: Koláček – v přepočtu 8,6 miliardy korun, Čmejla – 4,5 miliardy korun, Měkota (již zemřelý) – 1,7 miliardy korun, Diviš – 900 miliónů korun, Kraus – 280 miliónů korun a Klimecký – 87 miliónů korun! Obžalovaní budou muset zaplatit také mnohasettisícové soudní výlohy.

 Jestliže soud započte tyto své sankční pohledávky proti obžalovaným, de facto – a zcela paradoxně! - tím přizná, že se jednalo o peníze obžalovaných, nikoliv tedy České republiky ani MUS. Celou trestní kauzu tak vlastně soud zbavil původního fundamentu – škody způsobené české straně. Jestliže neumí nebo nechce švýcarský soud tuto škodu vyčíslit, o co se pak opírají takto drakonické tresty? A Švýcarsku z uložených peněz opravdu žádná škoda vzniknout nemohla. Přesto pokuty byly stanoveny „náhodou“ tak, aby z peněz nezůstalo nic.

 Připomeňme si ještě, obžaloba stojí na tom, že český stát měl být při privatizaci oklamán, když prodal MUS jakoby zahraničnímu investorovi Appian Group, za níž se skrývali manažéři MUS. Všechny závazky z privatizace byly uhrazeny, stejně jako půjčky od MUS. Tak kde je problém?

 Myslím si, že jen v tom, že pro tehdejší levicovou Zemanovu vládu bylo prostě „in“ prodávat český majetek zahraničním investorům bez ohledu na výtěžnost. Tak prostě manažéři, pokud se chtěli privatizace zúčastnit, museli nastrčit Appian místo sebe. Bylo by pro nás lepší, kdyby ty miliardy vyvedla do Švýcarska nějaká firma se skutečnými zahraničními vlastníky? Vždyť to tak běžně a legálně fungovalo a funguje.

 MUS není v situaci jako třeba OKD. Kdyby na společnosti nevydělali právě Češi, bili by se privatizátoři v prsa, jak úspěšně společnost zprivatizovali, a to bez ohledu na obligátní odliv zisků. A jsem přesvědčen, že kdyby MUS zprivatizovali stejným způsobem Němci nebo Američani, že by si na ně žádný švýcarský soud netroufl.

 A hned to doložím i v tomto případě. V pozadí celé privatizační akce byl Belgičan de Groote, bývalý vysoký představitel Mezinárodního měnového fondu, který pracoval také pro významnou americkou investiční společnost Appian, jejíž název manažéři MUS legálně získali. Tento Belgičan tedy představoval onu privatizační stafáž. A nejen to, on obdržel od řetězce privatizujících firem dosud nesplacených 400 tisíc eur. Jestli někdo podváděl, dokonce i u výslechů před českou policií, byl to především on.

 A teď se podržte. Obžalovaný de Groote vyfasoval od švýcarského soudu pokutu ve výši pouhých v přepočtu 450 tisíc korun, tedy asi dvacettisíckrát méně než A. Koláček a desettisíckrát méně než Čmejla!

 Tak funguje švýcarská, ale vlastně i celá západní spravedlnost. Podvádět a vydělávat může jen Západ. Na východ od Německa je třeba držet ústa a platit...

Douška na závěr: Článek není obhajobou mosteckých manažérů. Ale jestli něco provedli, měli být souzeni v České republice, pokud to už není dle našich zákonů promlčeno. Ale pak by měli být voláni k odpovědnosti také politici, kteří to umožnili (Zeman a zejména Gross ve spojení s Muselou). Vůbec náš stát neměl dopustit, aby čeští občané byli stíháni za údajný trestný čin v ČR někde ve Švýcarsku. Dovedete si představit, že by se to mohlo stát občanům USA? My jsme jen sehráli roli banánové repuliky.

Je všeobecně známo, že Kalouska, který byl liknavý při vyčíslování škody pro švýcarské orgány, bych se bezdůvodně nezastával. Ale jsem přesvědčen, že i kdyby se postavil na hlavu, od počátku bylo cílem švýcarské strany peníze si přisvojit a ještě to před světem vydávat za očistu svého bankovního sektoru.