Stávkujte před německými bankami a orgány EU

Krize se do Evropy rozšířila prostřednicrvím eura. Jsou to náklady na jeho udržení, které krizi udržují na kontinentu při životě.

Je to jasné. Společná měna se hodí na strukturu, která má nejen stejnou hospodářskou a fiskální politiku, ale i srovnatelné ekonomické podmínky. A to v EU dodrženo není. Jestli si nějaké choré mozky myslí, že to nadekretují, je to nejen další blud, ale i cesta k zaostávání. Navíc je to výrazem licoměrnosti jdoucí výrazně i nad fatální důsledky Lisabonské smlouvy. Tato plíživá nadstátní centralizace dopadne stejně jako Chruščovovo heslo „dohnat a předehnat Západ“.

Euro se svým dílem podepsalo i na neblahé situaci Řecka, Irska, Portugalska, Španělska i dalších zemí. A kdo je věřitelem těchto státních molochů s apetitem Bumbrlíčka? Jsou to především německé a zčásti francouzské banky. To ony chtějí za krize zvýšenými úvěrovými úroky ještě vydělat. Místo, aby se bankovní sektor jako prvotní příčina krize kál a krotil, ještě natahuje ruce po mezistátních garancích.To banky nezodpovědně investovaly nejen do retailu, ale také umožňovaly rozhazovačnou politiku celých států. I v rozkrádání státních rozpočtů a v úplatcích socialistů svým voličům se skrývá bublina, která bude muset prasknout.

Finanční oligarchie samozřejmě chce, aby se jí to nedoklo. Byrokraté v EU samozřejmě chtějí zachovat a ještě posílit svůj direktivismus. A teď to máme my zaplatit? Stejně jsou to vyhozené peníze, dokud se celá Evropa nevrátí ke zodpovědnému hospodaření. Škrty bez odstranění příčin opravdu povedou jen k dalšímu podvázání ekonomik. Přitom Česko, bojující s rozpočtovým schodkem, už v tichosti převzalo záruky za irské dluhy ve výši skoro sedm miliard korun.

Komu to ručíme, pane Nečasi, Kalousku a Schwarzenbergu? Jen německé banky mají v Irsku pohledávky přes 300 miliard eur. My zaručujeme, oni zvyšují úroky a chystají se na lup v dalších zemích. Merkelové se není možno divit, že prostřednictvím EU organizuje záchranu. Ta je ze strany Brusele doprovázena dalšími bláznivými pokusy posílit právě to, co ke krizi a k zadlužování vedlo.

Takže až odboráři budou stávkovat, měli by si nejprve vylít zlost na Falbrovi a dalších darmožroutech v EU. Hned potom by měli vynést ze svých křesel všechny, kdož nejenže dali svůj hlas Lisabonské smlouvě, ale nyní jsou nadále euroservilní. První by měl být vymeten Schwarzenberg, protože ten to myslí upřímně, i se svým kumpánem – ekvilibristou podezřelých finančních operací Kalouskem.

Příští premiér by měl pochopit aspoň tu elementární skutečnost, že košile je vždy bližší než kabát. A že evoluce nachází svůj zdroj v konkurenci, diverzitě, nikoliv ve falešném internacionalismu, jenž používají vždy ti velcí jako klacek na malé Vašky, co s nimi vstoupili na led. Kdo si zláme nohu, věděl už Karel Havlíček Borovský. Pochopí to odboráři?

Pak by měla stávka smysl. Byla by jak proti socialistickému plýtvání, tak proti zaostáváníplodnému internacionalismu. Možná by ji podporoval i prezident republiky.