Vyspělost společnosti se pozná, jak se chová ke starým lidem. On totiž každý z nás, tedy z těch šťastnějších, bude jednou starý. A jen pro ty nejšťastnější bude důchod nepodstatnou položkou v postproduktivním věku.
Pokud se za těch několik let nic mimořádného nestane, budu patřit mezi ty šťastnější. Takže bych prosil, ať mému článku čtenář nepřipisuje nějakou osobní motivaci. Pokud tedy nehovoříme o zájmu na tom, abychom žili ve vyspělé společnosti.
Je třeba si uvědomit, že produktivita práce stále roste s technickým pokrokem. Takže je zcela nelogická a nemravná argumentace zvyšujícím se poměrem starých lidí. Jedná se tady jen o to, jak společnost ten zvětšující se koláč bohatství přerozdělí.
A pozor! Když mám na mysli přerozdělování, nemám na mysli nějaká socialistická hesla typu „bohatým brát a chudým dávat“, ale priority státu a jeho funkcí. Dnes už bohužel se nelze vrátit k modelu, že každá rodina se postará o důstojný život svých seniorů. To by také mnozí zemřeli hlady. Takže neznám opodstatněnější funkci státní účasti, než zajištění důstojných životních podmínek těch, co celý život platili do průběžného důchodového systému.
A nevadilo by mi, kdyby se odstranilo i přílišné rovnostářství systému, které judikoval i Ústavní soud. A zase tady jde o velikost toho důchodového koláče. Větší koláč je možné dělit spravedlivěji. To by ovšem přebytky, které průběžný systém historicky míval, nesměl stát prožrat na jiné účely.
Starobní penze jsou obligatorní položkou státního rozpočtu. Když bude stát rezignovat na jiné nesmyslné nebo zbytné výdaje, je schopen tento systém finančně zajistit. Sazby odvodů jsou snad jedny z nejvyšších na světě.
Cítím se být pravicově smýšlejícím člověkem. Ano, každý člověk by si měl vytvořit rezervy na stáří. Ale chápu také, že ne každý má předpoklady toho dosáhnout. Nevěřím však ani tomu módnímu „pilíři“ privátních důchodových fondů. Tady souhlasím s názorem, že za tím se tají špatně skrývaný kšeft. Můj despekt doložím příkladem:
V roce 1970 nám ještě v socialismu nabízeli důchodové spoření přes tehdejší Českou pojišťovnu. V roce 2012 jsem měl dostat závratnou částku asi 17 ticíc korun. Chci tím říci, že i kdyby ve fondech nebyli podvodníci, tak nikdo nemůže vědět, jak za 45 let dopadnou povinné úspory dnešních dvacátníků. Kolik bude do té doby reforem? Jaká bude vůbec platit měna? Nesežere to nedejbože válka?
Turbulence v EU budou ještě nepředvídatelné. Proto mě k tomuto článku vyprovokoval dokument Evropské komise o předpokládaném odchodu do důchodu v 70 letech. Oni se zbláznili. Důchody asi budou pro běžnou populaci in memoriam. Už vidím sedmdesátileté pokrývače nebo raziče tunelů. A máme-li dnes problém s pracovními místy, kde ty „důchodce“ budou při zvyšující se produktivitě práce zaměstnávat? To bude stát podporovat zbytečná pracovní místa?
Bože, ti evropanští sociální inženýři už svou hloupostí překonávají ty, co jsme zažili v reálném socialismu. Ty dnešní vize jsou snad ještě socialisticky chorobnější a zároveň kapitalisticky sobečtější. Jak si představují dělení onoho koláče, si můžeme dokumentovat na Vladimíru Špidlovi.
Za svou pětiletou službu eurokomisaře získá doživotní rentu cca 110.000 Kč, a to vedle domácího důchodu. Toto si ani Jakeš nebo Štrougal nedovolili. Ti dnes „živoří“ s důchody někde kolem 13.000 Kč. A myslíte že je Špidla natolik převyšuje nebo je užitečnější? Pché!
Jen jejich evropanské dítě jménem šrotovné je socialistický nesmysl stříhnutý kapitalistickou vypočítavostí. Jako černý humor navrhuji zavést šrotovné na důchodce.
