Schwarzenberg dvakrát týdně k raportu

Ponížení českého předsednictví dostoupilo vrcholu. Tohleto by si nedovolil ani Gromyko. Určitě by si to nenechal líbit Jiří Hájek, ministr zahraničí v r. 1968.

Zatímco Topolánek sbírá fotografie se světovými státníky, Francie se už nepokrytě namontovala do českého předsednictví. Topolánek dělá, že to nevidí a sdělil novinářům, že chce utnout „mediální spekulace", třeba o roztržce kvůli protekcionismu a podpoře automobilového průmyslu. Zatímco Sarkozy využívá tisk jako bič na české předsednictví, Topolánek dělá, že to nevidí a místo původce osočuje novináře. Kdyby byl chlap „s kulama", čelil by tomu - no právě jako chlap se zodpovědností a s autoritou, nikoliv jako modelka, která se musí podbízet, aby se dostala na obálky.

Schwarzenberg musel vypít kalich potupy až do dna, když bude dvakrát týdně na francouzském koberci. Před médii proběhlo trapné a pro Schwarzenberga nedůstojné divadélko, které bylo tiskem komentováno jako „máme se rádi". V podtextu, když Schwarzenberg nebude zlobit... Maně mi vytanula na mysli historická paralela, kdy naši politici odjížděli do Moskvy, kde „setrvali v srdečném a přátelském rozhovoru, nesoucím se v duchu soudružského porozumění". Být šlechticem, tak se na místě bodnu lavorem.

Tak takhle funguje v Evropské unii respekt k menším členům. Jen v okamžiku, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. A to si prosím povšimněme, že zatím ani neplatí Lisabonská smlouva, podle níž by se s takovými bezvýznamnými, neschopnými a nedospělými barbary z Východu vůbec nikdo v Bruseli, Berlíně nebo Paříži nemusel zabývat. Proč se zdržovat s otravným hmyzem, když se v užším kruhu „mezi dospělými" vše dohodne mnohem snáz? Třeba i o trestu pro nevycválané adolescenty. Někdy stačí konzultovat výchovu přes jejich hlavy se strýčkem v Moskvě.

Osobní tragédii Schwarzenberga ještě umocňuje, do čích rukou bude skládat své raporty. Nebude to nikdo jiný, než Bernard Kouchner, floutek mezinárodní politiky. Těžko bychom našli politika, vzdálenějšího tradičnímu pojetí (šlechtické) cti. Kromě mnoha jiných excesů právě pod „dohledem" Kouchnera docházelo v Kosovu k vraždění Srbů, kteří byli určeni jako nedobrovolní dárci orgánů na kšeft.