Už toho mám dost! Ten konec roku je ještě děsivější, než byl jeho začátek. Obávám se, že ten příští se ponese v tomto duchu utahování šroubů na úkor svobody.
Mám rozepsaný slíbený druhý díl mého receptu na demokracii, o němž jsem psal minule. Ale poslední zprávy mě rozhodily natolik, že si musím předem ulevit.
Benjamin Franklin měl pravdu, když řekl, že „Kdo zaprodá princip svobody za dočasné bezpečí, nezaslouží si ani svobodu ani bezpečí" ("Those who would give up Essential Liberty to purchase a little Temporary Safety, deserve neither Liberty nor Safety.").
Pokud se tomu nevzepřeme, tak nás ubuzerují k smrti. Plánovitě nám dávkují nebezpečenství imaginární, potenciální a méně i více pravděpodobná, aby nás mohli „chránit", což nejvíce ohrožuje bezpečnost těch, kdož nechtějí prožít život jako ovce. Dokonce jsem přesvědčen, že sami provokují pomatence, aby se dali chytit při „teroristických přípravách".
Tak tomu bylo třeba tehdy, když Blair ztrácel popularitu a britská tajná služba vyprovokovala nějaké zoufalce k tomu, aby osnovali přípravu útoku na letadlo. Od doby, kdy je s velkou slávou zatkli, nesmíme si do letadla pronést ani limonádu. Samozřejmě na tom někdo jiný vydělá. A také je to vítězství oněch nepřátel nad naší kulturou.
Stejné to bylo s ohrožením ptačí a nejnověji prasečí chřipkou. Zase kšeft a stát v roli ochránce. Přitom viry mutují každý rok už celá staletí, jen bez dohledu genetiků. Když kampaň uvadá, rychle se vyjde na veřejnost s nějakým statisticky nevýznamným odstrašujícím případem, jemuž nikdy nelze zabránit, protože bychom museli prožít všichni život ve skafandrech a v krytu na samotce v posteli.
Používají se lži, kterými se ospravedlňuje dokonce i válka (viz Irák, kde hrál zase Blair spolu s Bushem zločinnou roli). Všechno je povoleno, aby bylo dosaženo politických cílů momentálně vládnoucí elity. Nakonec jsme to mohli na vlastní kůži vidět před schválením Lisabonské smlouvy, při němž by se za přesvědčovací metody nemusel stydět ani Brežněv.
Svět je jiný po 11. září 2001. Ale je otázkou, zda se právě nehodí dnešní elitě do krámu. Ne, nechci se přiživovat na nějaké konspirační teorii. Ale od té doby si mohou dovolit dříve nemyslitelné prolamování svobod. A také je otázkou, zda USA si ty teroristy svou necitlivou politikou „nevypěstovaly". Neberte to prosím jako ústupek muslimskému fanatismu. Ale neposkytl mu v samotném počátku Západ živnou půdu?
V Iráku třeba žádná Al-Kajdá předtím nepůsobila. A nejsou to právě denodenní zprávy, které skoro glorifikují nebezpečnost těchto skupin, což jim pomáhá rekrutovat stoupence, zejména ty, kteří žijí na Západě? Kolikrát to jsou jen hlupáci, kteří to pojali jako akční hru. Jejich život jim nedává dobrou perspektivu, tak se nechají zblbnout nebo přímo vyprovokovat.
Tak tomu bylo i v případě onoho Nigerijce Abdula Mutallaba. Prý pracoval pro Al-Kájdu a ta se k nepodařenému atentátu přihlásila. Jsem přesvědčen, že pokud vůbec existuje nějaká jednotná organizace Al-Kájdy, tak o Mutallabovi předtím neměla ani potuchy. Prostě, kdo chce Západu odplatit svou bezútěšnou situaci, přihlásí se k ikoně, kterou sdělovací prostředky stále usilovně připomínají. Z Bin Ládina jsme udělali téměř Proroka a mediální celebritu. A čím více o tom přemýšlím, tak kdoví, zda je reálnější než paní Columbová.
Když bude chtít dát někdo někam bombu, tak ji tam dá, a nemusí to být zrovna do letadla. Měli bychom se k rizikům stavět sebevědomě, důstojně a stoicky. Ta šaškárna se svlékacími rentgeny, prohrabáváním osobních věcí, prohmatáváním, šacováním, svlékáním, zouváním a zákazy je nejen k ničemu, ale vlastně ty teroristy přitahuje. Vždyť v akční hře je třeba překonávat překážky nastražené nepřítelem. Bez okázale prezentovaného myslivce by Karkulka tolik vlka nelákala.
Ještě důležitější však je, že někdo si pod touto záminkou osobuje právo na naše soukromí. Jeden titulek v MF Dnes zněl: „Zapomeňte na soukromí". František Bublan nám tam vzkazuje: „Kdo se ohání lidskými právy, ať navrhne lepší řešení." A už se těší, jak po vyhraných volbách bude mít své ovečky na krátkém socanském špagátě. Tak já se ho zeptám: Kolik letadel v posledních deseti letech vyhodili teroristi do vzduchu? Kolik v Evropě? Jaké je promile obětí z těch miliónů pasažérů? Nebylo by jednodušší dát tašku se semtexem do Pendolina nebo do Kotvy v době špičky? Budeme se moci vůbec volně pohybovat, nebo dostaneme rovnou čip?
A odpovím: Daleko větší pravděpodobnost je, pokud jste se vydali jako turisté do Kosova nebo do Albánie, že vás náš chráněnec Thaci pod dohledem našeho spojence v EU Kouchnera nechá rozpitvat na orgány.
Takže Franklin měl pravdu. O svobodu přicházíme zároveň s bezpečím. Všechno nejlepší do roku 2010.
PS A ještě jedna věc mě děsí. Podle Michala Musila dle článku v iDnes "Nebijte mladé, že nevědí, že žijeme v roce 1938", uplynulo stejných 20 let tehdy od založení republiky jako dnes od nabytí svobody. On to sice myslel jinak, ale já mám z té paralely husí kůži. Počítal bych ten čas sice až od roku 1993, kdy vznikla ČR, ale máme tady zase krizi, silné Německo a dohody mnichovské čtyřky v rámci EU nad našimi hlavami...
PPS Popřál jsem raději už do nového roku, protože nevím jistě, zda stihnu pokračování Mého receptu ještě letos.
