Reinkarnovaný a recyklovaný Kocáb

Dovolil jsem si okomentovat Kocábův rozhovor, zveřejněný v MF Dnes 20. ledna.

Jak dlouho jste zvažoval nabídku stát se ministrem?

Přišlo to o Vánocích, tedy v době, kdy se to jevilo jako absolutní nutnost. Neměl jsem výhrady vůči ministryni Stehlíkové, naopak. Během deseti dnů jsem se ale v agendě zorientoval a pochopil jsem, že je to nejlepší ministerstvo pro mě.

Jistě bylo absolutní nutností, aby se stal Kocáb ministrem. Když zjistil, že ani přes „privatizaci" Pražského výběru mu bez Pavlíčka pšenka nepokvete a došlo mu, že TREND své životní úrovně uměním neudrží, musel nutně přijít mezi velké kluky do vlády. Vždyť je přece Havlův kamarád, který se málem za ním dostal až na ARO. Takže dá rozum, že se hledalo ministerstvo pro Kocába, nikoliv vhodný ministr za potrhlou Džamilu. Něco mi ale říká, že za Kocába budu kajícně volat „Džamilo, vraťte se". Člověk, který prohlásí, že se v agendě zorientoval během deseti dnů, je buď arogantní pitomec, nebo je pitomá ta agenda.

Jak to? Čím máte blízko k lidským právům?

Otec je farář, to jsou samá lidská práva, a matka psycholožka. Navíc jsem dlouho pracoval s Havlem, dalším velkým zastáncem lidských práv.

No jasně. Spravedlnost na nebesích nebo styk s psychicky labilními, a to přes své rodiče, je nepochybně rozhodující kvalifikací. Přes ty rodiče to však brali i komunisté. No a známost s Havlem, který za nás otestoval úroveň našeho zdravotnictví, to je opravdu objektivní neprotekční kriterium. Škoda, že neuvedl, že byl neúspěšným kandidátem do Senátu. Takže mezi dvě stovky vyvolených ho voliči nechtěli, ale s pomocí Bursíka se dostane mezi dvě desítky vyvolenějších.

Říkal jste, že si vážíte ministryně Stehlíkové. Chtěl byste pokračovat třeba v nápadu s trestáním rodičů, kteří fackují děti, nebo s průkazkami pro těhotné?

Průkazky. To je přesně oblast, ke které se nebudu vyjadřovat. Musím zjistit, o co to bylo opřeno. Jestli to byl jen momentální nápad, nebo zda má například oporu v zahraničí.

Děkuji za vyčerpávající odborný názor. Nejlépe zajet do Brusele podívat se, kterak se v Entropě neprofackované děti rovnou mezi sebou střílejí. O fackování učitelů se zatím polemika nevedla.

Kdyby průkazky měly oporu v zahraničí, díval byste se na ně jinak?

Ne, to ne, to mě teď někam tlačíte. Paní Stehlíková někdy měla nápad, ten řekla, novináři se ho chytli a pak to vypadalo, že klouže po různých zvláštních věcech. Tak to ale nebylo. Trestání dětí je zásadní úvaha, je to filozofická otázka, kterou se musíme zabývat do hloubky.

Teď nevím, jestli neumím česky já, nebo pan Kocáb. Nerozumím, má-li jeho odpověď nějaký obsah. Že by za to mohli novináři? Něchtěl by nechat výchovu v rodinách? Chce si hrát na Makarenka naruby?

Má facky řešit politik?

Měla by tu být hlubší diskuse, ne primárně mezi politiky.

Tak kvůli takovémuto krystalicky jasnému názoru tady opravdu musí existovat ministerstvo a Kocáb v jeho čele. Je vidět, že během těch deseti dnů na sobě zapracoval.

Jaký máte plán na integraci Romů?

To je vyloženě programová záležitost. Mám k této otázce blízko, mám Romy rád, oblíbil jsem si je i přes hudbu. Takže se na to těším.

Zase plán jako řemen. Kocáb bude chodit do Chánova nebo do Litvínova zpívat. Cikáni ale mají hudební sluch, tak nevím, zda Kocáb nedostane přes hubu.

Lidé z takových míst, jako je Ústí nad Labem, si často stěžují, že ministři z Prahy této problematice nerozumějí, protože s Romy nežijí. Co si o tom myslíte?

Chtěl bych svou práci zahájit tím, že bych objel maximum oblastí a mluvil s maximem lidí. Ta připomínka může být pravdivá. Přijedete, zdržíte se tři čtyři hodiny a nic nepochopíte. Ale pokud bude těch návštěv hodně, tak tu problematiku pochopím lépe. Chtěl bych se do toho zahloubat, mluvit s mnoha Romy a pak se kvalifikovaně vyjádřit.

Nechtěl by také mluvit se sousedy těch Cikánů? Kvalifikovaných keců už bylo dost. Nechce to důsledně nastavit pravidla bez rasové pozitivní diskriminace, která je urážlivá zejména pro Cikány a jen fixuje rozdělení společnosti?

Na ministerstvu budete dva roky, zvládnete tu věc vyřešit?

Je to dlouhodobá otázka, dají se ale položit základy. O to už se snažila Džamila Stehlíková a možná se ukáže, že úspěšně.

Z celého rozhovoru čiší inteligence nového ministra. A pracovitost, kterou měřit v roce nebo dvou nelze. Nakonec se ukáže, že změny ve vládě, které Topolánek udělal, aby se mohl vyhřívat na evropském výsluní, byly k horšímu. I ta Džamila najednou vypadá tak nějak mile...