Na našich komunikacích je spousta problémů, jako třeba jejich stav a přetíženost, agresivita účastníků provozu a dostupnost silných strojů pro mladé řidiče i naopak finanční nedostupnost technicky způsobilých vozidel pro důchodce. K tomu připočtěme vybírání pokut na špatných místech jen pro posílení obecních rozpočtů.
To všechno v kombinaci způsobuje neradostnou situaci se spoustou mrtvých. Často dochází k tragédiím lidí a celých rodin, kteří nic nezavinili. V poslední době se mi však zdá, že každý nový nápad kompetentních orgánů situaci ještě zhoršuje. Uvedu pár příkladů, nad nimiž můj rozum zůstává stát.
Začnu zeširoka. Asi do šestnácti let jsem byl registrovaným cyklistou. Na kole jsem jezdil od mládí a cyklistiku mám rád. V dnešní situaci dopravní hustoty by mě však ani nenapadlo se s kolem vydat do běžného provozu a používat jej jako dopravní prostředek. Je to jen odložená sebevražda, kdy je jen otázkou času, kdy dojde k neštěstí. Je třeba si uvědomit, že hodně cyklistů nemá ani řidiřský průkaz, dělají psí kusy, takže značky nic nevyřeší.
Já sám bych neměl nervy kličkovat mezi auty a naivně spoléhat na to, že mezi stovkami aut, které mě zezadu míjejí při předjíždění (spíše objíždění), budou všichni řidiči pozorní, ohleduplní a mít ten správný ohad. Sám jsem jednou cyklistu mezi dvěma auty přehlédl a naštěstí mám dobrou reakci i brzdy.
Módu, kdy batůžkáři začínají být i na silnicích preferovaným druhem považovaným za příspěvek k ekologii, považuji za nebezpečný anachronismus. Kdyby byly hojně cyklistické stezky, považoval bych kolo za sympatický prostředek relaxace, sportu a nakonec i dopravy. Ale tam, kde nejsou, já raději jezdím oklikou po nejméně frekventovaných komunikacích, i kdybych měl občas přejet po chodníku. Jízdu na kole v centrech měst nebo na okresních silnicích považuji málem za šílenství.
Proto mě opravdu uzemnil záměr naší vlády, přinutit řidiče „zvyknout“ si na cyklisty. Výrazem toho je i značka, která dovoluje cyklistům jezdit v protisměru v jednosměrce. Nejde o to, že to prý bylo možné už i dnes. Jde o tu kampaň, jako by to bylo žádoucí. Stejně tak je velmi sporné, když bude cyklistům umožněno v odbočovacím pruhu pokračovat rovně.
Mám jinou zkušenost: v levém odbočovacím pruhu se často před semafory řadí cyklisté tak, že podjíždějí auta a řadí se k levému okraji. Když přijde zelená, není je pak kudy předjet. Další pravidla do té džungle zavlečou jen větší zmatek. Nedivím se, že některá města, třeba Ostrava, k těmto nápadům nejsou moc vstřícná. I bez nich je na silnicích pro cyklisty nebezpečno. Vždyť vzpomeňme na mediálně známou nehodu Rolincové, při níž zemřel cyklista. A vůbec si nemyslím, že je vyloučeno, že prostě nemohla nehodě zabránit.
Trochu mi to zavání takovým proletářským přístupem s hesly za extenzivní socializaci dopravy s falešným rovnostářstvím, za ekologii a světlé zítřky na základě nové direktivy osvícených úřadů. Nejsme v Hanoji nebo v Bombaji. Města by měla spíše dbát o kvalitní veřejnou dopravu a případně cyklostezky, na nichž by se mohli vyřádit i bruslaři a skejťáci.
Za socialismu jsme skoro neznali kruhové objezdy. Jednou z výjimek byl velký kruhový objezd v Havířově. Teď jakousi chytrou hlavu napadlo, vrátit se až za hranice komunistické hlouposti a na kruhový objezd instalovat semafory. Takže řidič musí čekat, i když by mohl najet.
Dalším proletářským nápadem z vlády je návrat k zabavování řidičských průkazů policií, a to i pro nezaplacení pokuty. Tak to už jsme za socialismu měli. Dnes přece není nutné, aby stát zvyšoval své pravomoci vůči občanům, když zavedl exekutory.
Za absolutní šílenství považuji pokuty podle příjmu. Jde jen o záminku, jak zpřístupnit databázi příjmů a prolomit mlčenlivost finančních úřadů. To je další krok k policejnímu státu. A vyděrači z podsvětí už si mnou ruce.
