Problém tloušťky vyřešen

Nehledejte tady zaručený recept na hubnutí, ten je všeobecně znám: nepřežírat a hýbat se. Přesto jsem našel politické řešení.

Když jsem napsal článek http://streit.blog.idnes.cz/c/114150/Exhibice-pupkatych-mesiasu-se-zatatymi-pestmi.html, byli v něm »pupkatí mesiášové«  jen metaforou těch, co káží vodu, ale pijí víno, ačkoliv se tváří jako socialisté. Přesto jsem v diskusi byl nepochopen natolik, že jsem byl žádán o své míry v pase.

Odpověděl jsem článkem http://streit.blog.idnes.cz/c/114365/Verohodny-socialista-nemuze-vypadat-jako-Paroubek-nebo-Skromach.html, který vysvětloval, že pokud je to za své, mohu být třeba bachratý. Ovšem socialista, který pracuje se závistí jako s populistickým faktorem, není věrohodný, pokud vypadá jako nenažranec. Tím vzhledem jsem však nemyslel jen procento tuku, ale i jiné zjevně požitkářské atributy typově se neslučující s tribuny lidu. Jde nejen o zálibu v luxusu, nýbrž i velkopanské chování a nabubřelé vystupování. Už vidíte jasněji, koho mám na mysli?

A zase došlo k nepochopení. Prý pravičáci jsou také tlustí jako Kohl nebo Jančík. Prý jestli mi to nevadí. Pokud takováto otylost nevadí jim, proč by měla zneklidňovat mě? Řešení je v rozdílu, který se pokusím ilustrovat opět metaforou a tím toto téma uzavřít:

Levičák říká a závistivě nabádá: Vidíte ty nenažrance? Musíme udělat vše, aby zchudli. A uznáte sami, že tlusťochovi nelze upřímnost jeho záměru věřit, když sám sebe staví na druhou stranu barikády - mezi požitkáře.

Pravičák říká. Ano, jsem požitkář jako třeba Churchill. Musíme udělat vše, abyste ani vy netrpěli nouzí. Nechcete vypadat chudě a nuzně? Musíte se více snažit!

Tento závěr není originální, protože známe všichni tu smutnou anekdotu či aforismus o sousedovic koze. Jen jsem chtěl ten rozdíl znovu připomenout. Banální pravdy někdy totiž přehlížíme.

Ona ta obezita sama o sobě určující není. Protože opravdovou nouzí na hranici existence trpí málokdo, vzniká tady velmi početná zvláštní kategorie vypasených flákačů. To jsou ti, na jejichž hlasech roste jako Barbucha onen „pupkatý socialista", který byl na samém začátku příběhu a který vlastně nemusí být ani tlustý.

On si kupuje hlasy těch, co se budou vyhýbat jakékoliv práci a kteří nakynuli ze sociálních dávek a samé lenosti. Alkohol je kaloricky velmi vydatný. Nezajímá je ani vlastní zdraví, však se někdo o jejich choroby postará. Běda, však, kdyby měli přispět třicetikorunou.

Nemám na mysli důchodce, ti si zaslouží důstojný život. Ale to se zdroje na renty nesmí právě prožrat. A také si nemyslím, že takový Špidla se o jejich budoucí prosperitu zasloužil natolik, že z jeho apanáže by mohl přežít menší domov důchodců.

A jsme kruhem na začátku: Jak je to s tou sociální spravedlností ze strany „pupkatých socialistů"?