Pravice? Ne, bolševismus!

Pravice v orgánech našeho státu zcela absentuje. Vítězí pseudopravicový bolševismus. Kdo se nepřihlásí k této karikatuře, není „in“, je „socka“, pokud ne přímo agent Moskvy. Na cestě doleva se okázale vykračuje pravou. Naučili se to i převlečení komunisti. Bolševismus jako bolševismus.

Nejdříve uvedu důvody, proč dnešní takypravice pravicí není:

Pravice znamená konzervativní pojetí národního státu jako nenahraditelného prostoru pro uplatnění demokracie. Každý falešný internacionalismus je mu cizí. Pravice by nikdy nepřijala prznění demokracie pod záminkou sdílené či dělené (čti omezené) suverenity. Nikdy by nevlezla do lisabonského chomoutu. Nikdy by z parlamentu a vlády neučinila poštovnu pro doručování direktiv z Brusele.

Pravice považuje veškerou svrchovanost za odvozenou od jedince a jeho osobních svobod. Společnost, která uměle nafukuje hrozby, aby utahovala šrouby, jimiž neustále svobody omezuje, nemůže být pravicová. Nejenže kdo se vzdá svobody za dočasné bezpečí, ztratí kromě svody i bezpečí (Franklin), ale útok na svobodu je vždy především útokem na bezpečí (Streit). Pravicová společnost by netrpěla alarmismus ani účelovou předběžnou opatrnost.

Že pravicovost dnešních politiků jsou mimikry, odhaluje jejich vztah k „politické korektnosti“. Pravice vyznává konzervativní hodnoty a tradiční osvědčené normy a jsou jí zcela cizí utopické recepty sociálních inženýrů, feministek, sexuálních exhibicionistů, agresivních menšin, multikulturních nájezdníků a cizorodých zvyklostí. Tato občanská „výchova“ je bolševická a zcela se zprofanovala – byť v jiném provedení – za socialismu.

Pravice to má dnes ve světě těžké a EU je toho dokladem

Pravicovost není možno zužovat jen na ekonomické přístupy. Ale i ty jsou dnes ve světě pseudopravicové. Místo, aby viníci krize přišli o všechno a mnohdy zaslouženě i o svobodu, státy narvaly peníze do zkrachovalých bank.To byla sice sebezáchovná nutnost, ale zachraňovat při tom akcie nezodpovědných vlastníků a lukrativní pozice rozežraných bankéřů bylo přímo výsměchem pravicové odpovědnosti. Krachující finanční instituce měly být vyvlastněny, znovu prodány novým investorům a původci měli být pohnáni k odpovědnosti – i majetkové. Týká se to i ratingových agentur, které zcela ztratily kredit.

Tento „socialismus“ USA projde. Zaprvé proto, že jsou „too big to fail“ a za druhé proto, že jsou supervelmocí. V EU však tyto recepty nesou už první negativní důsledky, a to potíže s Řeckou, ale i s Portugalskou ekonomikou. Španělsko jsem zatím vynechal, protože je velké. A ony zprofanované agentury, které zase vystrkují drápky, jako by se nic nestalo, odstřelují především malé dlužníky. Kdyby tomu tak nebylo, USA už by byly ve frcu někde v Číně.

Euro byl projekt politický, nikoliv ekonomický, a tak dopadl jako všechny vize sociálních inženýrů. Buď ponese důsledky ten nejslabší (zatím Řecko), který doplatil na to, že v jeho ekonomice nemohly fungovat měnové nástroje a/nebo se utuží systém do totalitní podoby. Takže strašení Řeckem je u nás naštěstí zatím na místě jen částečně. My tu duchnu eura, skrývajícího pravý stav věcí, nemáme.

Od porážky Paroubka k - jen o málo menšímu zlu - Kalouskovi

Pokud jsme tedy ve volbách odmítli třinácté důchody a další populistické rozhazování, je třeba místo pravičáckého strašení vzít rozum do hrsti. A ten velí, aby se nejdříve začalo šetřit na neproduktivních výdajích státu. Štíhlý stát, který se lidem neplete do života, je nejlepším lékem na korupci a klientelismus. Jeho opak je socialistickou úchylkou. Jakmile stát začne s něčím „bojovat“, udělá víc škody než užitku.

A kdo se to tváří jako nejpravicovější léčitel? Miroslav Kalousek, který to vzal přímo z Národní fronty do porevoluční politiky. Jeho kariéra prolíná všemi vládami od r. 1990, i když někdy zprostředkovaně. Každopádně on je živým a aktivním archivem geneze celého zadlužení státu. A nejsou to jenom padáky, tanky T-72, systém Galileo či prodej kasáren u pražského Náměstí republiky, kde prošustroval stamilióny a stamilióny. Je chodící historií českých dluhů.

Řecku však může děkovat, jak šikovně se vrátil do politiky. Jeho majstrštykem byl nejen feudál Schwarzenberg, ale zejména oblbnutí zodpovědných voličů. Udělal z nich hlupáky. Podařilo se mu, že pseudopravicově smýšlející zaměstnanec s průměrným platem se „třídně“ distancuje od „socek“ a cítí se potom v jedné skupině s Bakalou a Kellnerem. Tito lidé pak vykřikují bolševická pseudopravicová hesla a nechápou, jak jsou směšní. Přitom jde jen o rétoriku bolševických hesel, které jsme s opačným znaménkem už zažili.

A tak si ty čebliny, radostně směřující do žraločí tlamy, masochisticky chtějí rušit důchody, nárok na zdravotní péči, stravenky a nevím, co ještě. Žraloci se už těší na další kšefty z toho vyplývající. Ty se samozřejmě budou odbývat nikoliv ve volné soutěži, ale pod bdělým dohledem politiků ve statních službách.

Pravice šílí, vymknutá z kloubů...