Exprezident Václav Havel zemřel na vrcholu své glorifikace. Zřídil svou knihovnu a Bakala mu zaplatil opulentní oslavu jeho jubilea. Zemřel pak v péči řádové sestry.
Začnu od konce. S rozpaky se dívám na Klausův příklon k víře a věcem nadpozemským. Nemám rád, když lidé za svého života mění své zásadní postoje. Proto nikdy nemohu uvěřit dnešním „demokratům“, kteří považují za normální, že v mládí propadli komunistické ideologii, jako by k mládí patřilo levičácké poblouznění a ke stáří poblouznění náboženské. Takový člověk neskýtá záruku osobní integrity.
Václav Klaus kdysi církve přirovnával ke spolku zahrádkářů a bránil jak církevním „restitucím“, tak smlouvě s Vatikánem. Přiznám se, že v té době měl mé sympatie atheisty. Pak najednou „prozřel“, což vyvrcholilo – podle mě až trapnou - stafáží, jakou dělal při návštěvě papeže u nás. Dnes se nedá spoléhat, že by po schválení nepodepsal zákon o církevních „restitucích“, jak jej navrhl Kalousek a spol.
Prezidentovi nerozumím ani v jeho návrzích na ústavní soudce. Nepoučil se ani z toho, jak si zavařil, že jmenoval „polepšeného“ komunistu (viz o dva odstavce výše) Rychetského. V čele Ústavního soudu si nedovedu představit nikoho horšího (vzpomeňme jeho postoj při obhajobě Lisabonské smlouvy a platů soudců). Už jeho návrh Jana Sváčka, člena Lion´s Clubu, který založil Jaroslav Barták, obviněný ze zneužívání a mučení svých asistentek, byl k nevíře.
Ovšem to není nic proti jeho současnému návrhu dalšího socana Zdeňka Koudelky, známého kariéristy. Nebudu rozvíjet známé věci, o nichž se zmínil už kolega Marek Vokšay na svém blogu. Jen doplním, že je to také navrhovatel nejrůznějších absurdit, mezi nimiž podle mě hraje prim to, že chce „zjednodušovat“ češtinu mj. odstraněním ypsilon. Ústavního soudce, který chce prznit mateřský jazyk, jsme tu ještě neměli.
Je to pragmatická úlitba sociálním demokratům, kteří mají v Senátu většinu? Ale ani ti si Koudelky neváží. Já v tom spíše vidím stejnou politickou nedůslednost, jako prezident Klaus projevil při podpisu Lisabonské smlouvy.
Teď se hodně píše i o knihovně Václava Klause a dokonce o jeho institutu. Nemyslím si sice, že jde v jeho případě o budování kultu osobnosti, ale přesto mám obavy, aby nepodlehl pokušení se naladit na intelektuálně laděnou notu stařešiny, který na sklonku života dává přednost vlastnímu obrazu před politickým bojem. To by bylo první nakročení do míst, odkud není návratu.
Václava Klause jsem sice v tomto článku zkritizoval – doufám, že přátelsky -, přesto jej považuji momentálně za těžko nahraditelného politika. Ačkoliv v jednotlivostech s ním mohu nesouhlasit, nikoho lepšího nemáme, aspoň pokud jde o parlamentní strany. S nikým nemám tak široký průnik názorů. Ačkoliv je mu přisuzována role jakéhosi extrémisty, vždy se choval pragmaticky a jako extrémní se ukázaly většinou názory oponentů.
Proto bych si přál, aby se Václav Klaus „nezakopal“ v nějakých knihovnách a institutech, ale vlétl do politického boje. Politika, který je schopen hájit národní zájmy, opravdu v současné mezinárodní politické situaci potřebujeme. A nepochybuji, že pak i Václav Klaus by byl, jsa ve svém živlu, dlouho živ :-)
