My o vlku, a vlk je za dveřmi. To, co k nám zatím dorazilo, není ještě samotná krize, jen podlomení důvěry. Krize samotná je teprve na cestě. Bude hůře než zle.
To, s čím „heroicky" bojují naši - ale i zahraniční - politici a makroekonomové ještě není krize. Krize je teprve na cestě a všechny tyto populistické „záchranné" hrátky skutečnou krizi teprve přikrmují. Čím víc bude NERVů a opozičních zde komentovaných trumfů, tím bude krize hlubší a delší.
Už zde jsem napsal: „Po mrtvici, která omezila hybnost, se asi nezaměříme na periferní léčbu končetin". Dnešní recepty nejenže neřeší příčiny choroby a zabývají se sekundárními projevy, čímž navozují chronický stav pacienta, ale touto terapií pacienta neúměrně zatěžují a vyčerpávají.
Vezměme si šílený a absurdní nápad se šrotovným automobilů, o němž jsem psal zde. My se můžeme zatím těšit, že zblblo dost politiků v okolních státech, což odkládá kolaps automobilek, na nichž socanské vlády učinily domácí ekonomiku jednostranně závislou, jak jsem varoval třeba zde. Ale kdybychom se chtěli do toho proudu připojit, považoval bych to za sabotáž. Z obdobného soudku je však podpora ve formě odpočtu DPH. Nic bych proti ní neměl, kdyby nárazově nevyvolala nepřirozený stav na trhu.
Co se stane? Každý, kdo v příštích letech plánoval koupi auta, využije toho, že mu na pořízení přispějí daňoví poplatníci. Stát tak vlastně nerozumně jen cpe další pobídky automobilkám, a to v situaci, kdy bude potřebovat peníze na zažehnávání opravdové krize. Kdo si koupí auto teď, když jen léčíme kuří oka, nekoupí si jej dejme tomu po dobu tří, pěti i více let. A té době očekávám teprve záchvat mrtvice. Automobilky pak budou nuceny snad úplně zavřít. Nerovnováha a předstih poptávky na nás dolehne natvrdo. A možnosti záchraných plánů budou v té době již vyčerpány, stejně jako státní kasa.
Proč jsem pesimista? Příčiny krize jsou jasné: úvěrovaná spotřeba vč. nákupu nemovitostí, krytá neexistujícími zárukami, zejména v USA. Již loni v říjnu jsem to komentoval zde. Podnikatelské selhání se týká bank a finančních institucí obecně, i těch největších, a samozřejmě nezodpovědných spotřebitelů, kteří všichni žili nad poměry. Až bublina splaskla, znamenalo by to bankovní kolaps.
A tady se začala aplikovat smrtící terapie. Státy začaly „tisknou" peníze, aby je mohly nacpat zkrachovalým finančním společnostem. To je fatální chyba a nejen proto, že vidíme, kterak nepoučení šéfové jsou schopni i z této pomoci si vyplácet bonusy, když by měli být vypráskáni a odejít s žebráckou holí.
Bankovní systém samozřejmě padnout nesmí. Proto stát měl zaučit veškeré vklady a zůstatky na účtech, nikoliv však jakékoliv investice, a zkrachovalé banky dočasně převzít. Je to v souladu s mým říjnovým doporučením, které jsem zde naléhavě doporučoval i u nás. Toto „znárodnění" by bylo v lepším souladu s doktrínami kapitalismu, než z oškubaných daňových poplatníků financovat bohaté zkrachovalce. Akcie bank by mohl stát následně prodat na tržním principu.
Takže státy z peněz nás všech dotují akcionáře a manažéry automobilek a bank, kteří se na nafukování bubliny nejvíce svou nenažraností podíleli. Zejména prominenti ratingových agentur by měli sedět v kriminále. Zásadnější ale je, že odeznění krize bude posléze blokovat inflace, kterou tak státy uměle vyrábějí. Když to bude jen v desítkách procent, bude ještě dobře.
Krize je jako povodeň. To, co nás čeká, jsem už naznačil zde. Na našem území je zatím rozvodněn jen sem tam nějaký potůček. Ty toky se ale slévají a regulace se provádí jen na malých tocích. Až na nich ty hráze nevydrží, jen to povodeň dále přikrmí. Někde v dálce už latentně vzniká povodňová vlna jejíž ničivost přesahuje naše nejčernější představy.
Jestli tomu věříme, anebo ne, dokonce jestli budeme cenzurovat poplašné zprávy, nic to na neodvratnosti zkázy nezmění. Ale stejně si myslím, že je lepší o povodni vědět, abychom mohli vynést aspoň cenné věci do patra a postarat se, aby staří, nemocní a děti se neutopili.
