Velké zadlužení země v cizině je vždy smrtící. Ale toto zadlužení není příčinou, ale důsledkem. Důsledkem kolaborace velkých stran a bludná idea evropanství. Euro to vše zpočátku kamuflovalo, nakonec o to více vyhrotilo.
Pseudopravice nás straší řeckou cestou. Přitom nás spolu se socialisty na této cestě udržuje. Dokonce tak vehementně, že přes proklamovanou „rozpočtovou odpovědnost“ nás tito kolaboranti zavazují, ačkoliv ještě nejsme členy eurozóny, abychom se až 350 miliardami podíleli prostřednictvím ESM (eurovalu) na cizích dluzích (blíže zde a zde).
V Řecku už došlo k nejhoršímu, v tomto systému už nemají žádnou naději na řešení. Nakonec totéž se dá říci o eurozóně vcelku, kterou stahují ke dnu kromě Řecka a Portugalska hlavně velké státy jako Španělsko a Itálie. Ve Francii po nástupu socialistů také začne legrace.
Řekové tu bezvýchodnost pochopili, bohužel pozdě. Tady bychom se měli poučit. Ve volbách totiž potrestali velké kolaborující strany. Došlo jim, že jsou jen pátou kolonou mezinárodního kapitálu, který dlouhá léta žil z úroků z řecké politické rozmařilosti. Nebýt eura, drachma by to dávno nevydržela a mnohem dříve by došlo k hodině pravdy, tedy k devalvaci. Celý ten kolotoč zadlužení ještě umocňovaly sazby ECB, nastavené podle Německa (blíže zde a zde).
Voliči to pochopili až pozdě a nyní dali dosud vládnoucím stranám jen 32% hlasů. Zbytek dostaly menší strany. Je sice bohužel samozřejmé, že v období zbídačování většiny národa posílily levicové strany, ale posun voličské přízně k národním stranám, které chtějí Evropu suverénních státu, je zřejmý.
U nás je již také znatelné, že většina občanů se odklonila od Evropské unie, která se ubírá kamsi k superstátu, k čemuž mandát vyplývající z podmínek přístupových smluv nedostala. Přesto veškeré ústavní, zákonodárné a exekutivní orgány našeho státu jsou uzurpovány eurofily. Velké strany však zcela ztratily mandát k další kolaboraci.
Abychom se z řecké cesty, dokud není úplně pozdě, odklonili, je třeba se poučit v Řecku, že volit europeisty znamená volit obří dluhy, obří závislost na mezinárodním kapitálu, obří byrokracii a přerozdělování, jež jde ruku v ruce s obří korupcí, a také volit nevyhnutelné zaostávání. A je úplně jedno, jestli mají kabát ČSSD, ODS nebo TOP 09. Konce budou vždy řecké...
Apeluji, abychom se poučili v Řecku a volili bez ohledu na strach z pětiprocentní uzavírací klauzule ty strany, kterým jde o osud České republiky, nikoliv o utopickou vizi sjednocené Evropy. Ještě se v historii nestalo, že by utopické vize nebyly zneužity ke svému pravému opaku. Taková Evropská unie je mrtvá už dnes (stejně jako Velkoněmecká říše nebo RVHP).
Strany, které chtějí na tomto mrtvém koni dojet až ke světlým zítřkům, musí být poraženy, pokud chceme uhnout z řecké cesty. Máme to o něco horší než Řekové v tom, že u nich je uzavírací klauzule 3%, u nás 5%. Ale zase u nás ještě nevypršel čas. Jen časové znamení už ohlašuje, že bude dvanáct!
Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!
